Wednesday, October 28, 2009

koncept II

Před pár minutama jsem přišel do pokoje a zachvátil mě pocit, že mi hoří polštář. A přitom to bylo světlo z notebooku na kterým byl právě zobrazenej můj žlutorůžový blog.
Try it yourself!

Ale kvůli tomu nepíšu. To podstatný se událo několik minut předtím.
Napadl mě koncept! Ano mý přátelé, vypadá to sice nemožně, obzvláště vzhledem k mému předchozímu článku, ale opravdu se tak stalo.

Popíjím v kocovině malinovou šťávu YO (prodává se v dlouhé skleněné lahvy)
a dívám se z okna na sousedovu zahrádku. Sousedův pozemek je jako vystřižený z letáku Hornbach. Zahrada je čistá jako obývák. Přesně a pravidelně (většinou v neděli na oběd!?) zastříhavaný trávník (bez jamek!?) atd. atd.
Dívám se na kruhy v jeho jezírku. Stmívá se a upíjím malinovou šťávu, hladina na jezírku klesá. Soused sleduje box na svojí nový plazmě, je nahý a potí se, dřevo v krbu praská, hladina jezírka klesá, soused se chytá za srdce, v jeho očích je jezírko, jezírko je vypuštěné, soused umírá. Záběr na červenou pohovku s mrtvým sousedem.

Gordonovsky osvícená scéna. Ani noc, ani den. Záběr na jezírko a kolem zelený trávník a v jezírku zlatý minikapříci. Přichází muž (nebo žena?) a srkne si z jezírka, pak mu to začne chutnat a začne ho pít a dál ten přiběh už znáte...

Ano, takové koncepty mají smysl, jsou to koncepty prožité, pochopené, nalezené a tudíž reálné. Protože to co se děje v našem podvědomí je realita a to jak se projevujeme ve skutečnosti jsou jen její ozvěny.


Přemýšlím o tom, jak se dívám z okna na čerstvě položenou šedou cestu před mým domem a po té čerstvě položené šedé čestěse otačejí autobusy s turisty, kteří se přijeli podívat na mého souseda, poté co zhlédli můj milionový videoklip na youtube.
Já venku sekám dříví a jsem přitom focen a natáčen japonskýma turistkama a pak přestanu sekat a odcházím s jednou japonkou do svého pokoje, ale to už je zase jiný kocept... :)

Takže můj plán zní takto:

1.: Realizovat nápad z Druhého přiznání: http://studioprague.blogspot.com/2009/10/druhe-priznani.html

Scéna v metru s pánem co na mě míří deštníkem. Do kamery záběr na něj (já jsem kamera) /střih a pak záběr z povzdálí s hercem (herec bude člen kapely nejspíš frontman a ostatní členové bdou hrát cestující)
/střih záběr jak se na mě (do kamery) dívají ostatní lidi v buse, sedím úplně na konci busu /střih sedím sám v busu na konci od řidiče (kamera je zase na druhém konci, zabírá celý bus) a mám zavřené oči a jakoby řídím ten bus (taky prožitý zážitek ještě z jara, z dob Sofie).

2.: natočit poslední koncept s jezírkem a umírajícím sousedem.


3.: a vlastně zaprvý: oboje koncepty budou jako videoklip k hudební skupině
tudíž najít hud. skupinu která to bude chtít. Nejspíš oslovím The Pooh a Lus3.

4.: vyspat se s japonkou
--------------

Praha 28. 10. 2009 17:31

4 comments:

Cocci said...

Nemozem povedat, ze vzdy rozumiem, co chces povedat, co vsak musim priznat - zamilovala som do tvojich postov. A bod cislo styri by sa mal jednoznacne presunut na prve miesto O:-)

Martin Pavel said...

Díky!!! No napadá mě otázka, že kdyby se to přesunulo, tak jestli by se pak realizovaly ty zbývající tři body:))

Cocci said...

a to je problem? :)) Just kidding, bolo by skoda nevyuzit take zaujimave koncepty, tak prichadzam s napadom cislo dva - dat bodu cislo 4. rovnaku dolezitost ako jednotke alebo dvojke ;)

Martin Pavel said...

nevim, dej kdyžtak vědět, když budeš v Praze, rád si to od Tebe nechám vysvětlit:))