Saturday, October 31, 2009

Zlatá rybka

Včera jsem seděl v kavárně U božího... něco, na ip pavlova.
Mají tam akvaria a v jednom z nich zlatou, nebo spíš oranžovou rybku.
Napadlo mě, že kdyby se mě rybka zeptala jaký chci 3 přání, tak bych řekl, že si s ní chci vyměnit život, že chci být zlatou rybkou. Myslím, že by to byla adekvátní odpověď. Asi piju moc vodky.

Sen

se mi zdál nádherný. Byl jsem na chatě na Šumavě na trávníku a dívám se na horizont a najednou tam vydím výbuch sopky, která tam ale nebyla, musela být asi hodně daleko. Vzduchem začal poletovat rozžhavený popílek, V zemi podemnou se začali dělat trhlinky a z nich taky vytékala malá láva. Tak jsem zařval rychle na kameny pod střechu, tam nás ta láva nedostane!
Tyhle sny patří do kategorie katastrofických snů, třeba sen jak se dívám v noci z okna a vidím padat letadlo a pak výbuch. Nádherný pocit!

Thursday, October 29, 2009

Povoleny anonymní komentáře. Anonymous comments approved

Povolil jsem anonymní komentáře (bez přihlášení). Nevím jak jsem mohl tohle nastavení tak dlouho přehlížet.
Anonymous comments approved. Now you can leave comment without login.

Wednesday, October 28, 2009

Ohňostroj (koncept) dedicated to my sister

Potom co jsem si uvědomil, že je to ohňostroj jsem se chtěl zvednout a jít se dívat z okna, ale vzápětí jsem tuto myšlenku odhodil, protože je přeci neintelektuální dívat se na ohňostroj. Ale pak se mi to, že se nedívám na ohňostroj začalo líbit, protože jsem si začal představovat pod každou ránou, zvukem, výbuch na obloze.
Nakonec jsem to nevydržel a šel se podívat k oknu.
Nebylo tam nic. Všude černá a jen rány, zvuky. Chvíli jsem tam zůstal protože se mi to líbilo ale pak jsem to nevydržel a šel jsem na druhou stranu domu a tam jsem viděl skrze zatažený žaluzie trochu ohňostroje a nevydržel jsem to a oddělal jsem žaluzie a viděl jsem celý kompletní ohňostroj.

Vzkaz všem estetikům: Everyone wants to see fireworks!
http://www.youtube.com/watch?v=_cL13WRzOT4
------
Praha 28. 10. 2009 18:50


koncept III (plány na víkend)

Právě jsem volal s Alexejem Byčkem a domluvili jsme se na tento víkend, budeme spolupracovat. Já přicházím s nápadem z druhého přiznání: http://studioprague.blogspot.com/2009/10/druhe-priznani.html

Točení v přírodě, v krajině, u sídliště s paneláky v pozadí, potok, Potok, černé kabáty, vodka (jen voda, bez alkoholu), trocha Tarkovskiho, zrcadlo (bez rámu), kamera na stativu, kouř z pusy bez cigaret, ocelová nebe na zlatém řezu.


hlína, žlutá tráva, rákosí, ....malba, obraz, plátno,
Chci malovat.


PS
teď mě ještě napadlo něco lepšího: že by se dalo udělat, že bysme natáčeli v krajině u toho potoka jak reagujeme na slony http://www.youtube.com/watch?v=xCf950nbCVY a přitom tam nic není v tý krajině, reagovali (hráli) bysme úplně stejně jako ty lidi na tom videu. A dalo by se udělat víc reakcí (na víc videí)v jednom záběru za sebou, videa z youtube by šla zasebou vedle toho, jak mám dvě videa v jednom ve videoartu. Hráli bysme podle videí cizí role, cizí zážitky bysme prožívali.
Odpověz mi až budeš mít čas...
----------
Praha 28.10. 18:10

koncept II

Před pár minutama jsem přišel do pokoje a zachvátil mě pocit, že mi hoří polštář. A přitom to bylo světlo z notebooku na kterým byl právě zobrazenej můj žlutorůžový blog.
Try it yourself!

Ale kvůli tomu nepíšu. To podstatný se událo několik minut předtím.
Napadl mě koncept! Ano mý přátelé, vypadá to sice nemožně, obzvláště vzhledem k mému předchozímu článku, ale opravdu se tak stalo.

Popíjím v kocovině malinovou šťávu YO (prodává se v dlouhé skleněné lahvy)
a dívám se z okna na sousedovu zahrádku. Sousedův pozemek je jako vystřižený z letáku Hornbach. Zahrada je čistá jako obývák. Přesně a pravidelně (většinou v neděli na oběd!?) zastříhavaný trávník (bez jamek!?) atd. atd.
Dívám se na kruhy v jeho jezírku. Stmívá se a upíjím malinovou šťávu, hladina na jezírku klesá. Soused sleduje box na svojí nový plazmě, je nahý a potí se, dřevo v krbu praská, hladina jezírka klesá, soused se chytá za srdce, v jeho očích je jezírko, jezírko je vypuštěné, soused umírá. Záběr na červenou pohovku s mrtvým sousedem.

Gordonovsky osvícená scéna. Ani noc, ani den. Záběr na jezírko a kolem zelený trávník a v jezírku zlatý minikapříci. Přichází muž (nebo žena?) a srkne si z jezírka, pak mu to začne chutnat a začne ho pít a dál ten přiběh už znáte...

Ano, takové koncepty mají smysl, jsou to koncepty prožité, pochopené, nalezené a tudíž reálné. Protože to co se děje v našem podvědomí je realita a to jak se projevujeme ve skutečnosti jsou jen její ozvěny.


Přemýšlím o tom, jak se dívám z okna na čerstvě položenou šedou cestu před mým domem a po té čerstvě položené šedé čestěse otačejí autobusy s turisty, kteří se přijeli podívat na mého souseda, poté co zhlédli můj milionový videoklip na youtube.
Já venku sekám dříví a jsem přitom focen a natáčen japonskýma turistkama a pak přestanu sekat a odcházím s jednou japonkou do svého pokoje, ale to už je zase jiný kocept... :)

Takže můj plán zní takto:

1.: Realizovat nápad z Druhého přiznání: http://studioprague.blogspot.com/2009/10/druhe-priznani.html

Scéna v metru s pánem co na mě míří deštníkem. Do kamery záběr na něj (já jsem kamera) /střih a pak záběr z povzdálí s hercem (herec bude člen kapely nejspíš frontman a ostatní členové bdou hrát cestující)
/střih záběr jak se na mě (do kamery) dívají ostatní lidi v buse, sedím úplně na konci busu /střih sedím sám v busu na konci od řidiče (kamera je zase na druhém konci, zabírá celý bus) a mám zavřené oči a jakoby řídím ten bus (taky prožitý zážitek ještě z jara, z dob Sofie).

2.: natočit poslední koncept s jezírkem a umírajícím sousedem.


3.: a vlastně zaprvý: oboje koncepty budou jako videoklip k hudební skupině
tudíž najít hud. skupinu která to bude chtít. Nejspíš oslovím The Pooh a Lus3.

4.: vyspat se s japonkou
--------------

Praha 28. 10. 2009 17:31

koncept

je takový, že žádný koncept není. Jsem si poslední dobou říkal, že bych měl tvořit už od začátku s jasnou představou, záměrem, scénářem, tak jak je to dnes v módě, ale nějak mi to nejde a snad je tomu dobře. Nějak se mi konstrukt nebo předem daná koncepce příčí. Nikdy jsem neměl rád domácí úkoly, vždycky jsem je dělal na poslední chvíli a mnohdy vůbec. Koncept svazuje, mám rád když můžu improvizovat, mám rád jazz. Koncept jsme my dva, koncept je v nás a ve světě kolem. Při točení si jen ze sebe vytahujem to co potřebujem, a je to tak správný, protože je to pravdivý, je to reálný. Potřebujeme zajímavý materiál a ve střihu tomu pak dám smysl. Při tvorbě se snažím rozum rozrušit (většinou alkoholem) a nepoužívat ho a nechat se řídit instinktem, podvědomím, citem, a rozum zapojím až ve střihu. Ten den kdy se má tvořit se na to už od rána vnitřně psychicky připravuju tak jako se ladí nástroje. Všechny myšlenky a nápady a pocity, který jsem nastřádal od posledního tvoření, najednou začnou vřít. Pak se musím uklidnit alkoholem a nikotinem.
Jde mi o to se nějakým prostředkem dostat do gravitačního středu situace. Rozseknout ji a vklínit se do ni a z této pozice se pak dívat k jejím okrajům. Jde mi při točení v podstatě o to naučit se vnímat a uchopovat nový skutečnosti, který se zrovna v té probíhající situaci (realitě) objevují a přidávat je do záznamu. Něco jako "sochat v čase".
Vlastně jde jen o to spolu prožít něco co zapříčiní, zprostředkuje, to že ty věci vyjdou na povrch. Může to být z běžného pohledu obyčejný nebo extrémní zážitek.
Při točení je povolený všechno co si povolíme. Točení je svoboda. Ne herectví! ne scénáři! ne točení! Říkejme tomu záznam. Máme jen svoje vize, útržky snů, vzpomínky, obrazy.
Jestli tedy budeš mít zájem, tak tady je moje číslo: 725741120
Můžem si dát třeba nejdřív nezávaznou informační/ poznávací schůzku někde v centru.
Já mám volno pořád, tak je mi to jedno.
Kdyžtak se klidně ptej, kdyby Tě něco zajímalo...

dík

*martin*


PS
Já k tomu potřebuju několik řádků a přitom Tobě na to stačí jen jedna věta* ;)



*Timy Crofony: "POJĎ , USOULOŽÍM TĚ K CITŮM. K CITŮM AŽ NA DŘEŇ."


Praha 27. 10. 2009

Saturday, October 17, 2009

Thursday, October 15, 2009

Druhé přiznání

Jsou to 3 měsíce co jsem učinil svoje první přiznání. Bohužel ho musím udělat znova.
Zatraceně proč?!!!

Praha 14. října.
Když se mi poprvé podívala do očí, jako kdyby mě prohlídla, jako kdybych byl nahý. Bylo pro mě těžký to vydržet, jen málo žen se takhle dovede dívat. Přitahovala mě nejen očima- její mluva, mlčení, úsměv, jako kdyby o mě věděla všechno...
Nevydržel jsem to a objednal dvakrát vodku. Jednou pro ni. Pak další... předtím jsem měl dvě piva takže jsem byl po těch vodkách ještě normální. Ale pak...
přišlo pár piv v Hany Bany, v Chapeau Rouge nám nenalili, skončili jsme v nonstopáči na národce... další piva.. Join Us! Přisedl si k nám opilý fin a bavili jsme se anglicky. Vyjížděl po ni. Začal jsem situaci ironizovat, chtěl jsem ji s ním vyměnit za pivo, říkal jsem že je moje manželka, že jsme se seznámili na pláži a že si pamatuju písek v její vagině. Myslel jsem to jako nadsázku... ale nepochopila to tak jak jsem to tehdy myslel. Jako kdyby moje slova, moje tělo ovládl někdo jiný, mysl a touha chtěla abych se s ní sblížil, ale někdo něco ve mě se ji chtělo zbavit, vzdalovalo mě to od ní. Jedna strana ta toužící ji chtěla ale něco samovolného nad čím nemám kontrolu zařídilo to, že jsem ji ranil. Byla zajímavá, byla jiná, byla krásná, líbila se mi, chtěl jsem ji ale něco zařídilo že je zase pryč.

Uvědomil jsem si, že jsem si z tohoto udělal nevědomě mechanismus svý tvorby- zranit někoho, nejčastěji ženu, ale i muže se kterými bych chtěl být kamarád. A pak v nezájmu, zavržení, trýzni, samotě, žalu, sebelítosti a v sebenenávidění tvořit s touhou po navrácení se k lidem. Tvořím proto abych se vykoupil ze svých hříchů? Nebo zapomněl? Sublimoval nenávist? A nebo jen kvůli tomu abych se zase dostal k člověku, kterého v opilosti opět zničím, vysaju, raním aby se kruh opakoval? A je to opravdu jen v opilosti nebo to podvědomě nevědomě dělám střízlivý? Co když někdy někoho raním tak, že si vezme život? Můžou slova zabíjet?
Už nikdy alkohol!Nikdy! Je to v mém těle smrtící zbraň, kyanid který zabíjí mě i ostatní kolem.

Cestou domů metrem pár sedadel proti mně seděl muž v teniskách a extrémně vychrtlím pasem obtočený páskem a s modrou kostičkovanou košilí a žlutými kalhotami a ponožkami. Měl brýle- tenké obroučky. Mířil přímo na mě rozřaseným deštníkem a na něm měl pytlík s houskama. Vyndal jsem svůj deštník bez obalu a namířil ho na něj stejně tak, díval jsem se mu do očí. Vydržel jsem to jen pár minut. Byl šílenější a taky starši. Vystoupil na Střížkově ale já ho tam viděl až do Letňan.

Vzpomínám si na ranní cestu dva dny zpět. Jel jsem opilý a usínal jsem v autobuse na sedačce. Seděl jsem zrovna v místě kde byly sedačky naproti mě otočený proti mně. Vždycky když jsem otevřel oči, tak jsem viděl jak se na mě dívají lidé co jedou do práce. Bylo to šílené. Drtili mě svou tíhou.

Polní cestou k domu za sněžení a vichru jsem dostal nápad na další videoart:
já s někým vedu dialog a natáčí to kamera na stativu. Je tam televize v záběru. Pak se do televize pustí záznam toho dialogu a vedeme dialog a přitom se díváme na ten záznam v televizi- bavíme se nejspíše o tom. Opět to celé natáčí kamera. Ten záznam se pustí do televizoru a opět vedeme dialog a zase to natáčí kamera. Jsme uvězněni v zacykleném obraze, uvězněni ve vlastní realitě.

Chtěl bych mluvit s ďáblem.

------------------------------
15. října 9:30, Praha


dodatek: ďábel bude zrcadlo

Thursday, October 8, 2009

Fashion- Flood

Focení fashion kolekce na téma povodeň, mojí kamarádky módní návrhářky Kamily Boudové.


Praha 24. 9. 2009

Friday, October 2, 2009