Monday, November 30, 2009

new blog adress

My new blog adress is: http://studioprague2.blogspot.com
Please re-tune.
This blog will be still visible.

Thanks

Nová adresa blogu je: http://studioprague2.blogspot.com
Tento blog zůstane zachován.

díky

CV for AVU

Životopis, který jsem dnes přiložil, jak je povinností, k přihlášce na AVU.

"Životopis- Martin Pavel


KONEČNĚ mně došlo, kde je chyba.

City-light plakát na tramvajové zastávce svítí do tmy: Sedím u stolu v kavárně s nádhernou ženou. Dívám se do sklenice s nahnědlou tekutinou. Nad tím nápis: “We have a great time together. Martin's Whiskey.“

Chyba je ve MNĚ.

Napsala mi: „Tváříš se jako kdybys spolknul celou moudrost světa a nenecháš si to vytlouct z hlavy.“ Tu noc jsem nespal. Poslední kapka do kalichu hořkosti, který jsem následně vypil až do dna. Na dně jsem uviděl všechny ty lidi, kterým jsem ublížil, o které jsem přišel, které jsem ztratil. A skrze dno jsem viděl sebe jako zrůdu. Díky těmto mým projevům mé chyby: cítit se jako ten nejlepší, vždycky mít poslední slovo, na všechno odpověď, nenechat si poradit, nedávat prostor druhým lidem, mluvit mluvit bláboly-neumět mlčet, vždy vítězit, radit, myslet na sebe, cítit se ukřivděný, řešit sám sebe.

Musel jsem se vrátit do své minulosti, zrekapitulovat si svůj život.

Nejdřív jsem si říkal, že je blbý psát takhle o sobě, o mých předcích, o kamarádech, o svých láskách, a ostatních lidech, ale co, stejnak budem jednou všichni mrtví a nikdo jiný to za mě neudělá. Štve mě, že musím být stručný. Jednou toho napíšu o svých předcích a své minulosti víc.

Jsem Martin Pavel a řeknu Vám svůj příběh.

Můj děda z matčiny strany byl hrozně hodný a obětavý člověk. Měl výtvarný talent a taky zručnost DIY- talent kutilství. Bohužel ale měl jednu špatnou vlastnost, nebo spíš chybu. Lidi ho za to neměli rádi, nechodili s ním do hospody. Za vším viděl nějakou zradu a že on všemu rozumí nejlíp a všem radil. Umřel, když mi bylo osm let. Můj druhý děda, z otcovy strany, byl z řeznické rodiny a měli hospodu na malé vesnici. Jeho otec, můj praděda, byl vazba, za nacistů chodil tajně porážet dobytek. On byl ale subtilnější a tak si pořídil od nošení těžkých břemen zkřivení páteře. Dostal se v masokombinátu na pozici, kde byl nad lidma co měli vysokou školu. Po večerech škrabal maso z kostí, ale měli auto a dokázal se skvěle oblíct. Umřel, když mi bylo pět. Moje babička z matčiny strany je ještě na živu. Je moc hodná. Byla vychovávaná v buržoazním duchu. Za komunistů bydlela v domě s mým dědou, který jim sebrali. Dělala zdrav. sestru a pak v domově důchodců. Jinak trávila volný čas na zahradě, to jí zůstalo doteď. Moje babička z otcovy strany pomáhala mému dědovi vést živnost. Byla hrozně hodná, měla zdravý nadhled nad věcmi. Umřela, když mi bylo šestnáct. Můj otec je hodný a obětavý, narodil se na vesnici a udělal vše proto, aby nemusel převzít živnost a dostat se někam jinam. Na gymplu nosil jeans a dlouhé vlasy. Fotil a vyvolával fotografie. Měl obličej, který vadil učitelkám. Na medicínu se mohli dostat pouze dva lidi z okresu- bez šance. Udělal jako nejlepší zkoušky. Na vojenské medicíně byl zavřený jako ve vězení. Teď je na nejvyšším postu, kde může ve svém zaměření v ČR být. Moje matka je moc hodná a obětavá, ale po svém otci zdědila pár nehezkých vlastností, které ji znepříjemňují život. Vystudovala ekonomii. Moje sestra se tento rok dostala v Praze na fildě jako nejlepší na dějiny umění a na estetiku. Má jiný přístup k věcem než já, dokáže se soustředit na učení, na knížky, taky je moc hodná. Můj pes, má svoji hlavu a je chytrý, je mu čtrnáct, taky je hodný. Já děti ještě nemám, ale chtěl bych mít.

Narodil jsem se 5. února 1988 v Českém Krumlově. Tam jsem nežil ani rok a přestěhovali jsme se s rodinou do Českých Budějovic. V první třídě jsem tam potkal ženu, první a na dlouhou dobu poslední, se kterou jsem se často vídal. Hráli jsme si s troly. Pamatuju si, že jsem dostal nové kolo a jezdil jsem s ním po sídlišti a všem jsem se jím chlubil. Jezdil jsem s rodiči každý víkend a prázdniny na chatu do přírody nebo k babičce. Jezdil jsem s nimi tak až do mé maturity.
Po skončení druhé třídy jsme se přestěhovali do Prahy na sídliště Černý Most. Našel jsem si tam několik kamarádů, hrával jsem s nimi pogy, jezdil na skateboardu a na bruslích. Jednou jsem o přestávce vypálil z plastový lžíce kus pudingu na jednoho kamaráda, ale puding skončil rozprsknutý na stropě. Museli tehdy vymalovat. Pamatuju si, že mi jednou kamarád řekl, že se občas chovám jako diktátor. Chodil jsem do ZUŠky na Prosek. Zamiloval jsem si malbu a neměl rád kresbu.
S žádnou ženou jsem nenavázal nějaký vztah. Chodil jsem do kroužku angličtiny. Hráli jsme si s angličáky a rozbil jsem okno. Některý děti se zvedly a běžely to žalovat učitelce.
Šestou třídu jsem začal studovat na Gymnáziu v Horních Počernicích. Líbily se mi spolužačky, ale byl jsem fyzicky opožděný a i v mnoha ohledech jsem se choval jako dítě, takže bez šance. V první den školy jsem obsadil místo v lavici s člověkem, se kterým jsem byl od té doby nejlepší kamarád a věřím, že to vzájemně funguje doteď. Sedli jsme si k sobě proto, že už jinde nebylo místo. Od té doby jsem si začal libovat být všude vzadu. Na gymnáziu jsem vytáčel učitelky svojí chybou, kterou jsem popsal výše. Stoický až nihilistický klid, buddhistický pohled někam na horizont, umění spánku s otevřenýma očima. Učebnice chemie byla pro mě obrázková knížka. Postihy za pozdní příchody, aktivitu v hodinách, neomluvené hodiny apod. Jedna spolužačka řekla mému kamarádovi, že kdyby měl někdo přijít do školy a všechny zabít, tak bych to byl já. Chodil jsem později do školy spíš proto, abych se pak mohl se spolužáky po škole stavit v hospodě. Měl jsem problém s tím, že jsem učitelům říkal do očí pravdu, kterou nechtěli slyšet, neměli mě rádi. Jediný člověk, se kterým jsem si tam z profesorského sboru rozuměl byl ředitel. Chodil jsem k němu do výtvarného kroužku malovat. Čím jsem starší, tak tím víc si vzpomínám na jeho slova, kterým jsem dřív nerozuměl.
Na druhém Gymnáziu v Čelákovicích, neboť jsem byl v septimě vyhozen z Horních Počernic kvůli reparátu z chemie a matiky, jsem již byl poučen a byl jsem zticha a snažil se vystupovat korektně. Myslel jsem si, že to bude v pořádku- omyl! Učitelka mě nenáviděla, cítila ze mě strach nebo já nevím prostě jsem ji něčím vadil a ona mě atakovala a ponižovala bezdůvodně. Zachovával jsem ale stoický klid, až se tomu spolužáci podivovali. Musel jsem jít po skončení hodiny k ní a říct: ,,Omlouvám se jestli ve vás něco vzbuzuju, ale já mám takový obličej a nemůžu za to, že vypadám nepřátelsky. Nechci být s váma ve sporu.“ Řekla sice ano, ale stejně se ještě během studia několikrát neovládla a zchladila si na mně žáhu. Chodíval jsem tam místo školy sám do místních hospod číst si knížku. Někdy jsem se cestou do školy rozhodnul nevystoupit z vlaku a jet do cizího města.
Dával jsem si přihlášku do Ústí nad Labem na Fakultu umění a designu do Ateliéru digitální media ke Štěpánce Šimlové a Martinovi Vančátovi. Na žádnou jinou školu jsem si tehdy ani později přihlášku nedával. Na tuhle školu mě přivedl můj spolužák z gymnázia a já už pak o jiné alternativě nepřemýšlel, protože jsem chtěl studovat s ním a na Prahu jsem si nevěřil. Nejlepší období v Ústí bylo přijímací řízení a pak začátek studia. V té době jsem toho o současném umění skoro nic nevěděl. Štěpánka mě nechtěla, řekla o mě že jsem divný. Chtěl mě ale Martin, zajímalo ho jak se budu vyvíjet. Každý ví, že jsem tam potkal svoji první životní lásku. Potkal jsem ji při zkouškách a pak za ni jezdil vlakem. Když jsem byl na zápisu ke studiu, tak mě Láska poslala k šípkům. Pamatuji si přesně jaký byl den. Myslel jsem si jaký to bude nový život po roce na “cizím“ gymnáziu. Že poznám nové přátele a budu žít s nimi bohémský život, že budu tvořit, studovat- poznávat, že tam budu mít lásku- prostě ten idylický studentský život jak jsem o něm četl v knížkách. Nestalo se ani jedno. Ústí se změnilo v past, v jizvu, která pálila čím dál tím více. Byla zima, první semestr. Vzpomínky na lásku zůstávaly v ulicích. Skoro každé místo mi ji připomínalo. Vždy když jsem přijel do Ústí, tak jsem byl naučený cestu od nádraží k jejím dveřím. A teď jsem po té cestě jít nemohl, nohy chtěly ale hlava říkala ne! Ateliér jsme měli ve druhém patře ve starší budově ve středu města. Často jsem se díval z okna a pozoroval jsem ulici jestli ji tam náhodou nezahlédnu, párkrát se mi to podařilo.

Místo Štěpánky dostal Pavel Kopřiva. Poprvé co jsme se s ním viděli tak jsme byli v šoku a zklamaní z toho, že nemáme Štěpánku. Myslel jsem, že na vysoké škole to bude jiné, že tam bude inteligentní profesor na úrovni- Omyl! Místo toho, aby se zeptal jak se máš? Co cítíš? Proč to takhle děláš? Proč to chceš takhle udělat? Tak místo toho mlel o formách a o tom jak být úspěšný. Jak vytvořit tu věc co nejdokonaleji aby byla “současná“. Nemohli jsme se podívat sobě do očí, tak jako se dva psi nemůžou vystát. Nezajímalo ho proč, ale co. Sám vyprázdněný bez nápadů a schopností, s titulem PhD se kterým se nám chlubil. Kariérista, egoista, člověk kterému nejde o poznání. Chtěl po studentech hotovou věc, která by se mohla v rukavičkách odnést do galerie. Bez instituce a bez titulu by ho nikdo nevystavil. Na první klauzuru jsem udělal bustu. Přišli novináři a ptali se jeho co mají vyfotit. Řekl jim, že práci kamaráda. Pak vyfotili i tu mou a vyšlo to v novinách. Seděl jsem pak s ním a se spolužáky a přišla řeč na to co fotili. Když zjistil, že fotili i to moje dílo, tak na to řekl naprosto vážně: ,, To jste to nemohli něčím zakrýt? Teď si on nás budou myslet, že jsme robotí ateliér“ Neřekl jsem na to nic, jen jsem se mu podíval do očí. Myslel jsem si, že když neudělám letní klauzury, že se dají opakovat. Dokonce jsem to i četl ve studijním řádu. Ale omyl- někde tam bylo, že v prváku mě vyhodit můžou. Zdály se mi předtím sny, jako že se na mě ostatní domlouvají a chtějí mě vyhodit. Ten půjde z kola ven! Toho tady nechceme! Vadíš nám! Jdi pryč. Stalo se přesně tak. Jeden musel z kola ven a byl jsem to jako vždy já.
V té době jsem fotil s modelkama, chtěl jsem se stát fashion fotografem a majitelem modelingové agentury, prohánět se červeným Ferrari ulicemi New Yorku s blondýnkou vedle sebe. Vydělat si na svoje živobytí, být nezávislý a v klidu tvořit. Jeden večer v baru, vedle sebe nádherný holky, šampaňský teklo proudem, vše o čem si chlapi nechávají zdát. Já se najednou na sebe podíval z výšky a řekl si, tohle jsi přece už jednou viděl ve svých předvídavích snech, je tohle to co opravdu chceš? Vstal jsem a odešel odtamtud.
Druhý školní rok. Pan profesor Vojtěchovský mě zachránil od vyhazovu ze školy a přijal mě do svého ateliéru Reklamní fotografie. Umělci odstrčeni ze středu malého města na okraj. Ze staré budovy, která měla svoje kouzlo a fluidum, přesunuti do nové přestavené nemocnice. Starou budovu dostala zdravotnická fakulta. Kampus- člověk potkává studenty z jiných fakult. Cigarety na balkonu ve výšce, ve stavu kocoviny, bál jsem se, že jednou skočím dolů. Nádherný výhled do krajiny. Ústí- jizva v krásné krajině. Jediná galerie ve městě přesunuta na okraj. Jel jsem do Ústí, abych tam měl přednášky- polovina jich odpadla, profesoři to ani nedali vedět na net. Najednou díry v rozvrhu. V Praze bych se sešel s kamarádem a domluvil se na našem společném projektu, nebo si zašel na výstavu nebo… napadá mě spousta možností. V Ústí není nic. Bydlet tam na koleji rovná se sebevraždě. Jet do Ústí, na okraj okresního města na severu čech na jeden den a pak se vrátit na vernisáž do Prahy, do uměleckého centra ČR. Vedoucí ateliéru na nás neměl moc času, protože byl na poradách. Technika v ateliéru k zapůjčení na úrovni Rumunska. Několikrát se mi stalo, že jsem přišel na nějakou přednášku a věděl jsem o daném tématu více než vyučující- nedávno vyšlý student téže fakulty. Co se mi líbilo byla svobodná atmosféra DIY- do it yourself. Taková factory, postav si svojí školu.
Moje nejsilnější tvůrčí období přišlo s koupí digitální zrcadlovky s funkcí nahrávání videa v revoluční kvalitě. Přešel jsem z fotky na video. Využíval jsem ho k zaznamenávání, těd už můžu říct, svého individuačního procesu. Tvořil jsem intuitivně, nevědomě, bez nějakého konceptu, scénáře, jen jsem zaznamenával svůj život, svoje chování a pak ve střihu se tomu snažil dát nějakou formu/smysl. Video mi pomohlo k tomu, abych odhalil svoji chybu, kterou popisuju na začátku textu. Také mi k tomu pomohl tento blog.
“Myslím, že kdybych zůstal v ateliéru, tak si nikdy nemůžeme řict mezi sebou věci třeba jako teď.“ Odešel jsem proto, že o tom ostatní lidi vtipkovali- Třeba na vrátnici, když jsem stěhoval věci do auta, tak jsem řekl, že už se nevrátím (s klíčema) a paní řekla: „No já myslela, že nás opouštíte úplně, že končíte studium:)“ No a takových bylo víc a člověk si s tou myšlenkou pomalu začal zahrávat a líbilo se mi to! Jednou v zimě jsem v kocovině přijel do školy a řekl jsem panu Vojtěchovskému, že končím, ale pak jsem si to rozmyslel po pár hodinách a omluvil se mu. Neodešel jsem ani tak z reálných důvodů jako spíš z intuice.

Volal jsem na studijní, jestli mě už vyhodili a kdy mi přijde dopis: Paní se mě ptala, jestli chci ukončit studium na vlastní žádost nebo jestli se mám nechat vyhodit, že papír je už připraven k odeslání. Řekl jsem jí, že chci na vlastní žádost. Pak jsem ji zavolal zpátky a řekl, že se chci nechat vyhodit, že si to dám do rámu nad stůl v mé pracovně vedle důtek, dvojek z chování a reparátů z gymnázia. Pana profesora Vojtěchovského si moc vážím a mrzí mě, že jsem ho takhle zradil.
Tímto tak nějak končím tento životopis a zároveň je to poslední příspěvek na tomto blogu, na kterém je toto období mého života ve vzpomínkách zachyceno. Nastane teď nové období, nový blog, ale hlavně doufám, že starý nový já!

Proč se hlásím na AVU?

To jestli má přijetí či nepřijetí na akademii pro mě nějaký zásadní význam ukáže jen čas. Co ale už vím teď je to, že se umělecké tvorby nezbavím a že mě neopustí. Stalo se to mou součástí, sžilo se se mnou, v poslední době nevím kdy tvořím a kdy žiju. Bylo to pro mne a vždycky bude nástrojem poznávání sebe a okolního světa. Asi jako nejdůležitější důvod vidím to, že tvořím věci, který jsou někdy dost společensky na hraně, zasahuju lidem do soukromí apod. Jako student akademie bych měl menší strach, že mě společnost bude linčovat. Díky kouzelnému slovu “student AVU“ můžu získat povolení do míst kam bych se jinak nedostal, také účastnit se projektů apod.
Druhý a vlastně první důležitý důvod jsou moji rodiče, kteří do mě investují nemalé částky a přijetím na akademii bych ulehčil jejich starostem. Určitě mi to může zjednodušit můj současný život. Bydlím teď na okraji Prahy v domku v přírodě s rodinou. Trávím zde skoro celý čas ve virtuálním světě na internetu. Díky studiu bych se dostal více do centra mezi lidi a mohl mít zázemí na akademii. Takhle jsem odkázaný jen na hospody. V souvislosti s tím taky řeším problém ateliéru- místa, kde bych mohl tvořit s lidma, protože domů si je tahat je blbý a hlavně je to daleko. Taky bych rád využil zahraniční stáže, protože cítím, že musím podniknout cestu do zahraničí. Další důvod je prezentace svých děl, s takovou institucí za zády lépe najdu výstavní prostor, lépe najdu diváka. Prostě vše je jednodušší s takovou ochrannou rukou. V neposlední řadě nepokrytě přiznávám, že také kvůli svému Egu.

Proč se hlásím do ateliéru Nová media I a II?

Protože je to ateliér, kde mohu pracovat s různými formami. V poslední době jsem tvořil především digitální fotografie a video, ale dělal jsem i interaktivní sochu. Jako nástroj používám počítač. Moje nejbližší budoucí práce budou směřovat do virtuálního prostoru. Dále v nejbližší době plánuji spolupráci s HAMU v konceptu interaktivního divadelního představení. Taky bych se chtěl vrátil k malbě a ke klasickým technikám.

Odborné znalosti:

velmi dobrá- nadstandartní znalost PC a PC periferií
SW: Adobe CS 4- Premiere, After Effects, Photoshop, Flash, Dreamweaver
HW: umím postavit počítač, umím rychle se naučit zacházet s elektronickými přístroji
aktuální nástroj pro foto a video: Fullframe digitální zrcadlovka Canon 5D MARKII, video ve fullHD rozlišení, stereo mikrofon, vlastnoručně sestavený “flying“ steadicam Merlin Type a steadicam pro snímání obličeje, notebook.
anglický a německý jazyk, řidičský průkaz skupiny B

moje portfolio prací: http://martinpavel.com
blog: http://studioprague.blogspot.com
profil na facebooku: http://facebook.com/studioprague
-------------------------------------------------------------------
V Praze dne 29. listopadu 2009"

Saturday, November 21, 2009

RIP Daul Kim


http://iliketoforkmyself.blogspot.com/
Včera zemřela moje oblíbená modelka Daul Kim. Spáchala sebevraždu.

,,You are hopeless"


"21.11.09 05:51
Víš, už asi chápu proč ses na mě tenkrát tak naštvala. Mně tyhle věci docházej hrozně se zpožděním. Věci který se na první pohled zdají dobrý jsou vlastně ve skutečnosti špatný.

Už tomu budou skoro dvě léta. ,,You are hopeless". Přiletěla z ciziny na jeden den, na jednu noc. Líbila se mi. Byl jsem pro ni jediný známý člověk v cizím městě a ona pro mě cizinkou mezi známými, známá mezi cizími. Byl jsem její průvodce. Procházka Prahou. Večeře na Malé Straně. ,,Can I ask you for accomodation tonight? My last bus to home is away." Hotelový pokoj, focení ve sprše, fotbal Holandsko-Rusko, vodka s redbullem. Koupila kartáček na zuby. Myslel jsem si, že si ho koupila pro sebe, pak mi ho nabídla. Nepochopil jsem to. Zvala mě k sobě do postele. Ale já z čirého gentlemanství řekl, že je to OK a spal na pohovce. A přitom jsem ji tak moc chtěl! Furt si stěžuju jak mě ženy nechtějí a přitom si to dělám sám. Nejhorší je, že když si to zpětně uvědomím a chci jim to říct, tak už to u nich nejde. Tehdy jsem to co řekla nepochopil: ,,You are hopeless"

*martin*"

Thursday, November 19, 2009

The Last Last Post- Wrkr. (Worker) Martin Pavel


Zítra jdu na pracovní úřad. Nikdy jsem se ničeho nebál víc než práce. Ne, že bych nikdy nepracoval, ale nikdy jsem nebyl v prac. poměru tedy osmihodinový denodenní šichty.
Pracující lid na cestě do práce jsem potkával vždy opilý na cestě domů. Abych se jako správný levicový umělec přiblížil lidu, potřebuji si vyzkoušet prac. proces.
Pojmu to jako výzvu, jako umělecký projekt. Ano, bude to jedno z mých prvních konceptuálních děl. Název bude: Zpátky do vědomí I
Měl jsem dnes zajímavý rozhovor po icq s jednou slečnou. Doufám, že mi povolí ho zveřejnit.

* Abyste si nemysleli: Nejdříve mě napadlo, že bych se mohl naučit romský dialekt a jít do solárka, ale myslím že k dostatečnému odrazení zaměstnavatelů poslouží moje stránky www.martinpavel.com a pokud ne tak na 100% tento blog:)
Opravdu pevně věřím v to že mi nakonec bude přidělena práce vrátného která je jinak předně udělována lidem se ZTP. Nebo práce úřednická v administrativě jako správnému Dandymu: Tímto zdravím Breiskyho!
http://www.katolicka-dekadence.cz/?p=24

Dostal jsem nápad na konceptuální video, nechám si ho ale pro sebe jinak bych ho zase nezrealizoval jako všechny moje napsaný nápady!

Jinak včera jsem se viděl se Sofií po dlouhá době. Ju furt stejně krásná, zdála se mi šťastná. Její obrazy tam byly nejlepší. Ještě mě tam zaujaly asi dva obrazy ale nepamatuju si jméno. Budu se tam muset vrátit a projít si to ještě jednou. říkali jsme si se Sofií že se nám to zdá, ty přijímačky na školu a to že jsme se teď takhle shledali na té výstavě, tak moc samozřejmý, přirozený, jako kdyby jsme to už někdy zažili. Jinak jsem pil až do šesti do rána v Kotvě.
http://www.vsup.cz/cs/aktuality/vystavy-mimo-vsup/2406-vystava-soucasny-stav

Uvedení nového blogu bude poté, pokud mi dovolí ta slečna zveřejnit rozhovor a nebo až udělám to video.

*****
ještě jedna myšlenka: Nevím jestli je to tím že jsem opilý ale když jsem mezi více lidma tak někdy přestávám se orientovat v tom jestli je znám z reality nebo z internetu. Ten pocit kdy jsem si to uvědomil byl super!

Sunday, November 15, 2009

The Last post

"Untitled" byl poslední post na tomto blogu, od zítra vznikne na nové adrese nový blog. Tento blog zůstane zachován.

Untitled (The Boat)



Martin Pavel
14 listopad v 1:20
Ty znáš Gondryho? Viděla jsi od něj Teorii snů? Mně se teď stala hrozná věc. Měl jsem schůzku s jednou slečnou, se kterou jsem se seznámil přes Facebook a která je podobná té herečce a dokonce jsem se jí ptal ještě než jsme se setkali, jestli to viděla a napsal jsem ji předtím že jí je podobná. No a pak jsme se sešli a pili jsme od desíti od rána do pěti do rána následujícího dne a přitom jsme točili.
No a to bylo ve středu a teď bude sobota a já ji hned ten další den poslal link ke stažení toho filmu a ona ho ještě neviděla a já teď musím čekat než ho uvidí. No a teď jsem si ho právě pustil podruhý a s hrůzou jsem zjistil že jsem opakoval nevědomě věci z toho filmu při tom setkání s ní... No a řešení tohodle hroznýho zjištění je v tom materiálu co jsme spolu nahráli... ale to si nemůžu pustit do tý doby než uvidí ten film... nebo ne?
Jde o to že já jsem podobnej tomu hlavnímu hrdinovi Stephanovi a to jsem jí taky řekl...

Martin Pavel 14 listopad v 1:24
Ona nechce se na to podívat se mnou na to co jsme spolu natočili. řekl jsem ji že to smažu že to nemá cenu abych to viděl sám a ona řekla: ako myslíš...

BD
14 listopad v 21:07
gondryho miluju. nauka o snech je skvělá, nejvíc je pro mě však eternal sunshine..
no tak to jsi zamotaný do nějaké paralelní reality to je husté, podle mě by sis to měl pustit ty, něco ti to určo řekne....nevymaž to.

Mě se zas stalo, zajímavý že taky z Gondryho filmem, právě s eternal sunshine of the spotless mind ... před cca rokem a půl než jsem začala s mým chlapem být, tak se do mě zamiloval jeden kluk, co mi řikal že jsem vlastnostma celá ta holka z eternal, (kate winslet ) ani mě pořádně neznal, a je to pravda, jsem té její roli holky , co ji hrála ve věčném svitu hodně hodně podobná,myslím osobnostně a charakterem. No a uháněl mě až to bylo trapné, a pořád mluvil o tom filmu a já sem začala zjišťovat, že mě asi fakt miluje, že mu můžu důvěřovat, a postupně se do něj zamilovala, v podstatě docela rychle i když postupně. následovalo to, že mi řekl, že jsem ze světa idejí a ... vymazal mne. normálně mne vymazal ze svého života stejně jako z filmu, už jsme se pak neviděli, bylo to hustý. Ranec a hodně velká změna na náhled na chlapy obecně :) našla jsem si většího realistu :)

Martin Pavel
14 listopad v 22:23
Ajo sakryš. To je ta fotka kde jsi v té zelené chlupaté čepici někde na zastávce.
Byla jsi mi odněkud povědomá. To je masakr tohle:))
Já si myslím že když člověk pozná proč toho druhýho miluje tak ho milovat přestává. Ale pak by bylo tohle naprosto nelogický.

Kouknu znovu po několika letech na ten Spotless mind, třeba mě něco napadne.

Martin Pavel
14 listopad v 22:36
Škoda, že nemám svoji Factory, pozval bych si Vás tam všechny na hromadnou seanci. Já a vy 3 nebo 5 žen co mají s tímhle zkušenost.
To by byl nářez:)))

Tady je třeba ještě jedna: (čti odspoda)

T
14.11.09 15:58
Jo a k tomu nasemu....vracet mi nemas co,kdyz si to uvedomujes....vytvorime nebo si alespon popovidame cisteji

T
14.11.09 15:54
Tak to je husty chlapce...i ja jsem ale nekdy delala podvedome s druhyma lidma veci jako z filmu,nejhorsi na tom je,ze nedy i vedome pro jejich reakce a pro vyvoj "filmu":)
Ten Vas vysledny material by me zajimal,ale je Vas.
...lidi si casto hrajou,je v tom jista adrenalinova vnitrni magie,ale je to vlastne takovy sekundarni unik od normalni reality...nekteri lide,zvlast ty,co v sobe maji vyssi duchovni hodnoty,nebo verici..zkratka ty,pro ktery je tabu sebevrazda,takhle nevedome pomalu odchazeji z tadytoho sveta...takova kompenzace za sebevrazdu....nebo kdyz mensi deti zustanou v komatu a uz se ze sna neprobudi...doktori to berou jinak,ale myslim si,ze je to psychosomaticky...odletet pryc...no,ale to je jen muj nazor,treba se casem dobere k tomu,ze to tak neni:)

Winnfield
14.11.09 15:29
Mně se teď stala hrozná věc. Měl jsem schůzku s jednou slečnou, se kterou jsem se seznámil přes Facebook a která je podobná té herečce a dokonce jsem se jí ptal ještě než jsme se setkali, jestli to viděla a napsal jsem ji předtím že jí je podobná. No a pak jsme se sešli a pili jsme od desíti od rána do pěti do rána následujícího dne a přitom jsme točili.
No a to bylo ve středu a teď je sobota a já ji hned ten další den poslal link ke stažení toho filmu a ona ho ještě neviděla a já teď musím čekat než ho uvidí. No a teď jsem si ho právě pustil podruhý a s hrůzou jsem zjistil že jsem opakoval nevědomě věci z toho filmu při tom setkání s ní... No a řešení tohodle hroznýho zjištění je v tom materiálu co jsme spolu nahráli... ale to si nemůžu pustit do tý doby než uvidí ten film... nebo ne?
Jde o to že já jsem moc podobnej tomu hlavnímu hrdinovi Stephanovi a to jsem jí taky řekl...
Ona nechce se na to podívat se mnou na to co jsme spolu natočili. řekl jsem ji že to smažu že to nemá cenu abych to viděl sám a ona řekla: ako myslíš...
Řekla mi že jsem divný, vůbec se ke mně chovala jako ta herečka a já k ní jako Stephan. Je jí moc podobná. Ale ptal jsem se jí jestli by se mnou nechtěla ještě tvořit abych ji tím mohl vrátit to čím jsem se k ní provinil a řekla že jo, jenom že to musí pár dní vydýchat.


Vlastně i Tobě mám co vracet, to co jsme spolu dělali bylo hrozný ale nedostali jsme se úplně tam na dřeň protože jsi musela jet domů a už jsme dál nepili jinak by to dopadlo asi ještě hůř....

T
14.11.09 15:18
..tos mi pripomel,ze bych si ho mohla znovu pustit,dekuju:)
T
14.11.09 15:18
Jeziiisss,vzdyt tohle jsme uz videla a mam na dvd,parada,mam ho moc rada:)

T
14.11.09 15:14
******...nevim to jeste natuty,ale ten vikend bych mela mit volno:)

Winnfield
14.11.09 15:07
tak fajn tak něco vymyslíme. Jak jsi na tom s časem?

T
14.11.09 15:01
Presne,takovy detox by mi prospel,nekde se projit,otevrela bych si hlavu a nechala ji vetrat:) Stejne ted musim na chvili prestat premyslet,trosku se promenit v decko a jen si uzivat vseho okolo...pze za posledni dobu,kdyz furt premyslim,uz ani nevim,co mam rada za hudbu,za barvu,nedelam nic za konicky..jediny,co delam je to,ze furt premyslim..do hloubky,ale sama se zpovrchnuju a to neni dobry.....blablablabla.) ...jen jsem tim chtela rict,ze se rada nekde provetram:)

A ted jdu mrknout an ty odkazy:)

Winnfield
14.11.09 14:10
:P přemýšlím. Přemýšlím že Ti nechci odepisovat ale že Tě chci rovnou vidět. Ale chtěl bych s Tebou být mimo centrum města, někde v krajině, v klidu, tichu... na detoxu:)
Viděla jsi Teorii snů od Gondryho? Kdyžtak si ten film můžeš stáhnout tady:
*

jinak jestli nemáš čas, tak koukni kdyžtak na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=h0sWi8yLUFY
http://www.youtube.com/watch?v=nXS0WBumwNs

T
14.11.09 12:08..copak koukas a ani neodepises:)

T
13.11.09 16:16
Ahoj,to je v poradku,nemusi Te to mrzet,vim,ze spolu jeste neco vytvorime,neco jemnejsiho,co by mi jednak neublizilo a pak to bude opravdovejsi.
Tvuj blog,nektere veci v nem,jsem cetla...az me nekdy desi,ze si zvykam,ze nekteri lide maji stejny pochody v hlave jako ja...ted mam obdobi kdy mi to v hlave srotuje jako blazen,myslenka za myslenkou..pisu si je na papir i mezi vykladem,kdyz me slova profesoru k necemu nakopnou....ziskavam takovy nadhled nad vsemi vecmi,az se odprostuju sama od sebe od toho nejzakladnejsiho a tim je jednoduchost....takze musim prestat litat a zpatky se uzemnit,jinak mi uz para z usi od premysleni nepujde..stroj se poroucha:).....a dost,uz zase pisu!
Jinak chodim do skoly,bydlim na koleji a vlastne nic moc nedelam:)

Winnfield
13.11.09 14:37
Ahoj, no moje aktuální pocity a myšlenky jaou tady: http://studioprague.blogspot.com
Jinak se mám dobře, těším se na věci který mě teď čekaj. Co Ty jak se máš?
Mrzí mě, že jsem nijak nezpracoval co jsme tehdy dělali. Ale když budeš chtít a přijde čas tak bych s Tebou zase něco rád zkusil.

T
13.11.09 12:00
ahoj,tak jak se mas:) Jak to jde?:)

Winnfield
25.09.09 15:10
Ahoj, to je škoda, že jsi nemohla. Kdybys něco potřebovala, tak dej klidně vědět. Přeju ať je líp.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Martin Pavel
14 listopad v 22:49
A nemůže se jen jednat o archetypy?

A nebo jako že v sobě máme cizí předchozí životy? Jako když někdo předchozím životě neměl ruku a teď si ji proto nechá uříznout a cítí se tak líp? Tím si myslela tu paralelní realitu?

BD
14 listopad v 23:01
:)) ten dlouhý dopis už asi nezvládnu dnes přečíst, tak zítra. padají mi víčka. jo třeba v tom zelenym baretu to je hodně ten typ klementajnovkej ve mně. no paralelní realitu jsem myslela, ne paralelní život, i když to je možná to samé... je to jako symbolika, jde číst více směrama nekonečně možností a ty vidíš to, co vidět máš ... někdy je to k šílenství kolik je symbolů jak z kýčovitého filmu prvoplánového, přitom je to život, který člověk žije , vůbec ne prvoplánový ale naopak krásný v tom, že člověk najednou ty symboly a signály lépe čte. archetypy s tím taky souvisí, člověk se pohybuje v určitém poli svých archetypů a přitahuje podobné. gondry je v tomhle geniální, dokáže přesně a přesto složitě a přesto spontánně popsat chování určitého typu muže a určitého typu ženy... ostatně, muži a ženy a jejich vztahy se často točí v jakémsi kruhu a hodně příběhů bývá podobných. ...ale jen to zkouším popisovat, spousta věcí nelze pochopit racionálně, to je evropské myšlení, spoustu věcí jde pouze vycítit. racionalita je jen jedno z uchopení reality, je velmi důležitá, ale ne jediná. ale jen si ulítávat a nesnažit se pochopit je také špatně :). jsem unavenka půjdu asi hajat

Martin Pavel
14 listopad v 23:03
díky!!! Klidnou a tichou noc přeju...

BD
14 listopad v 23:05
díky, tobě také!

------------------------------------------------------------------------------------
Praha 15. 11. 2009

Thursday, November 12, 2009

Krize?!

Žijeme v údobí elektronické (počítače) a postinformační (internetová) revoluce. Společenské krize značí vždy začátek nové revoluce. Krize je klid před bouří.
Lidi nemají rádi klid. Světový mír neexistuje. Lidi se musí znovuobjevovat a tím pádem žijí. Historie se opakuje. Musí pociťovat bolest, aby si uvědomili žití.
Ta další revoluce by měla být biologická.
Na ulicích budeme potkávat kopie Toma Cruise a Nicol Kidmann. Budou restaurace speciálně určené jen kopiím herců nebo sportovců atd.
V salónku sedí 10 Tomů Cruisů a hrají poker. Žijeme v nejlepší době klidu, užívejme si to dokud ještě máme co.
Více napíšu později jsem vyčerpaný pro dnešek.



...........................*tady jsme
industriální-elektronická-biologická-nemateriální(energetická)

nápad. č.2

nápad. č.2

natočím sebe jak píšu na počítači tady na blogu nový post.

Jungovy myšlenky.

http://www.jung.sneznik.cz/jung.htm

"Odtržení individua od kolektivity v průběhu individuace je určitým proviněním individua vůči světu ... tuto vinu musí individuum nějak odčinit. Odpovídající náhradou za opuštění kolektivní sféry by měly být individuem vytvořené hodnoty ... pokud k tomu nedojde, je individuace účelová a amorální, a víc než to, je sebevražedná ... To, že někdo prochází individuačním procesem, není žádným apriorním důvodem k tomu, aby mu byla prokazována úcta. Společnost má nejen právo, ale i povinnost odmítat individuaci, která není provázena současnou tvorbou ekvivalentních hodnot."

STOP! STOP! STOP!

Můj indivudualizační proces se dostal do jiný fáze! Už je dost poznávání svých extrémních projevů.
Ptáte se proč jsem sral do Vltavy a následně se v ní vykoupal?
Časem jsem sám v sobě našel pro to odpověď, ale neříkal jsem ji nahlas, jenom jsem to věděl sám pro sebe že to má smysl a tenhle důvod. Teď jsem si to samé přečetl u Junga!
Dělal jsem to proto, abych udělal dluh společnosti, který doteď musím splácet vytvářením hodnot.
Udělal jsem to jako záznam svého individualizačního procesu. Procesu sebepoznávání. Tak jako si v dětství prohlížíme genitálie.
Nikdy jsem nečetl filosofy jednoho za druhým. Vždycky jeden přišel ke mně ve správnou dobu a řekl ne! Ty nejsi blázen! Jsi jenom jiný než ostatní. Potvrdil mně moje nevyřčený prožitý myšlenky.

V poslední době jsem zjistil, že již nevyhledávám společnost žen za každou cenu.
Většinu žen se kterou jsem kdy tvořil jsem použil jen jako zrcadlo sobě samému nebo prostě jen jako rekvizitu či masturbační pomůcku.
Nedávám jim to už za vinu. Oni se takové narodily. Myslel jsem si v dětství, že jsem stejný jako ony. Pak jsem doufal v to abych byl stejný jako ony.
Teprve v posledních letech mi začíná vše docházet a vše začíná mít smysl. Chtěl jsem se jim dostat do kalhotek a když mě tam nepustily tak jsem jim řekl svoje poznání o životě a oni se rozplakaly nebo jen zůstaly se dívat do prázdna a pak mi říkaly že to museli několik dní rozdýchávat.
Lidé, kteří mají kontakt se svým nevědomím používají vědomí jen do té míry, aby společností nebyli považování za blázny a nezavřeli je do blázince. Když jsou mladí a ještě s tím neumí pracovat, tak se to snaží dávat co nejvíce najevo aby nebyli sami.
Protože mladý člověk nemůže být sám. Když jsou staří tak bydlí v ústraní lidem, na okrajích měst nebo v přírodě- Jung si postavil svojí vlastní věž., můj otec si nechal postavit dům v přírodě na okraji Prahy. Bydlí v ústraní proto že se už nechtějí přetvařovat před lidma a být ve vědomí. Smrt je splynutí s nevědomím. Pak člověk umírá když s ním splyne a nebo pak žije věčně???

Nicméně pak jsou v mém životě ženy, které mne dokáží opravdově nakojit a utišit. Citím k nim něco více, oba si uvědomujeme ty samé skutečnosti,
oba máme přístup k nevědomí. Sdílíme společnou bolest a víme to o sobě. Jsme ale oba ve fázi individualizace, což by nás dohromady zavedlo k sebezničení.
Oba ale víme, že náš čas ještě přijde.

čím větší duch, tím déle trvá, než splyne se svým tělem.
V pekle svých vášní. Jako šamani. Umělec je člověk který si chce prodloužit dětství. V dětství člověk umění nepotřebuje protože si dokáže propojovat věci sám od sebe.
Spojuje věci který dospělí lidé nespojují. Protože už mají naučené významy. Už mají GPSku (mapu) v mozku a řídí se podle ní. Kolikrát místo tam kam chtěli dojet tak skončí v rybníce a utopí se.
Umělci a všichni lidé kteří mají přístup do nevědomí, tak dokáží předpovídat budoucnost.
Mým úkolem v tvorbě a v životě je naučit se to používat ve svůj prospěch. Zapojit rozum, pracovat s nevědomím rozumově... zní to jako protiklad a nelogicky?
Možná že to hloupost je ale podle mě není, protože jsem na to přeci přišel díky nevědomí ne?:)

tady je seznam věcí který budu v nejbližší době dělat:

1. začít malovat obrazy na plátno
video mně jako nástroj nestačí k vyjádření toho co bych chtěl a jak bych chtěl tvořit.
Když jsem byl malý chodil jsem do ZUŠky a maloval. Kresbu jsem nesnášel. Ve videu je: bůh(nevědomí)-kamera-střih-dílo. V malbě je to bůh(nevědomí)-ruka-dílo
Spojení je "pevnější". Ne je to blbost to takhle brát ale něco na tom bude.

2. začít dělat komerční sběratelskou serii fotek- akty jedním stylem (asi zářivkou a bílá zeď jako pozadí) Budu je fotit s chytrýma ženama a s mužema. Těma co mají kontakt s nevědomím. Na kráse nezáleží důležitý je to co mají uvnitř atakový i budou na fotce!
Budu ty fotky tisknout na obrovský formáty a dražit přes svoje stránky asi hlavně do zahraničí. Polovinu z výdělku dostane modelka a polovinu já. Fotka bude podepsaná oběma.
S těma ženama pak budu tvořit i svoji volnou tvorbu jako třeba videoart.
Všichni umělci kteří chtějí být úspěšní na trhu s uměním (galerie, aukce apod.) tak tvoří v jednom stylu jasně rozeznatelně s určitou periodocitou je to jako "měna"(hošek a spol.). U mladých umělců je to průser!!!! Ještě větší průser jsou mladí teoretici-umělci (oni vědí), kteří jsou schopní vyprdnout jedno dílo (většinou na klauzury) za půl roku.
to dílo je jako kdyby ho dělal padesátiletý člověk který má za sebou vývoj. Je to dílo okpírovaný nebo dělaný tak aby "prošlo" a aby se dalo hned v rukavičkách odnýst do Galerie- nejlépe do New Yorku samozřejmě. Je tu určitá "novost"která z díla musí být cítit, abzvláště je to oceňováno na akademiích. Je to i v hudbě, v herectví, tenhle mor "novosti" je všude
Akademie přestali býti akademiemi, akademismus umřel. To pro co nás zahraničí tolik obdivovalo a co tam ztratili, ten pravý klasický "akademismus", "řemeslo" apod".
Z akademií jsou vyhazováni kvalitní umělci kteří stavý na základech z historie. Sami pro sebe znovuobjevují už objevený věci aby na těchto základech mohli stavět svá pozdější díla. Jseou obviňováni z eklektismu a pouštěni do dalších ročníků jsou studenti kteří udělají něco s "novostí" něco co by se "mohlo líbit" Nerozumím tomu a proto to schválím než abych ze sebe udělal blbce.
Vistihuje to jeden krásný fór mého kamaráda Alexeje Byčka:
Baví se dva studenti huební akademie: Hele já nevim co mám složit za skladbu ke zkoušce. No tak zkus vzít nějakou skladbu a přepiš ji pozpátku. Pak se sejdou za měsíc: Tak co? Jak to dopadlo? Hele blbě. Přepsal jsem skladbu našeho profesora a vyšla mi Dvořákova Novosvětská.

Pokud u umělce nevidím tento vývoj- není u mě umělec!!!
Dodatek. oceňuji pokrok který jsem u některých z nich zaznamenal- už parodují a ironizují sami sebe- Bravo!!!
Nebudou s Váma chtít kamarádit protože si před Vámi připadají malí a závidí vám dar který máte a oni ne.
Spolčují se s ostatními nulami do stádečka. Mají společnou kulturu- kód který pokud neovládáte tak Vámi opovrhují a nebaví se s Vámi.
Tou kulturou jsou třeba alternativní koncerty, intelektuálský kavárny pro mladý apod.

Proč chodím do pajzlů? Do těch nejhorších hospod jako je třeba Kotva?
Jednak jsem na to naučený od dětství z Lípy, protože tam skvěle vařili, levný pivo a obsluha upřímně nepříjemná.
Chodí tam normální lidi kteřío spolu vedou normální debaty. Tudíž se tam člověk může od nich učit.

Do této doby jsem chtěl za každou cenu utéct od rodičů někam za moře za Tahiťankama. Teď jsem přišel na to že kontakt se svými rodiči a hlavně s otcem potřebuju pro svůj vývoj.
To co v životě musíte (znovu)objevit je ve Vás samých. Nemusíte cestovat. Mluvil jsem se spoustou lidí kteří se chlubili tím kde všude byli a co tam všechno viděli. Ale na to podstatný nepřišli, to tam nenašli. V mnoha případech to byl jen útěk před sebou samými.
Nejhorší je že čas kdy budu muset opustit svoji rodinu se hrozně blíží a je dost možný že je to už teď, ale to nevím.
Musím je opustit pro to abych nalezl tu zbývající část poznání, kterou tady doma nenajdu.

3. změnit design blogu nebo udělat blog nový, tak jako si kupujeme ten papírový blok. Tenhle je už popsaný, uložím ho a bude tu stále existovat na této adrese pro ostatní aby jim to mohlo pomoct třeba.

4.
Začít pracovat rozumově s nevědomím ve svý tvorbě.
Nápad č. 1: Jde po ulici žena s foťákem (mým 5Dčkem) kolem krku a rybím okem a ptá se lidí kolik je hodin? Já jdu pár kroků za ní a když se právě zeptá a oni odpovídají tak blesknu bleskem který mám schovaný v bílé igelitové tašce. Obličej toho člověka je nahraný na foťák který má ta slečna.

5. a za prvý:)
Bojím se, že mě poznání postupně zabije, co když (znovu) objevím podstatu lásky? Nebo přátelství? Co mi pak zbyde? Prázdnota. Spousta lidí se takhle oběsilo nebo upilo nebo zfetovalo k smrti.
Musím si najít přítelkyni, nesmím být sám. Budu to umělkyně nebo někdo kdo má spojení s nevědomím. Přátelé mě nastěstí jistí!

Umění je bolest a zlo a dobro a je to hrozně těžký najít někoho s kým tvořit který by tohle vydržel a prožil to se mnou. V díle uměleckém je totiž ukryt jeden celý kompletní život. Je to zrcadlo.
Od člověka který se mnou tvoří chci lásku, sex, přátelství, smrt, narození, slzy radost. Kdo se mnou někdy pil tak to ví.
Tohle všechno ve výsledným dílu být vidět napřímo nemusí. Ale musí si to ta daná osoba se mnou prožít. Musíme si sednout a povídat si, zjistit na jaký úrovni je naše aktuální myšlení a poznání a teprve pak tvořit. Být "režisérem" je moc těžký protože člověk který je v pozici nad ostatními je sám.
Člověk se takový narodí. Ano, narodil jsem se jako "režisér" a nejlepší co můžu udělat je napadat svoji pozici a tudíž se držet nerežírovaní, "i am not a director of my works. i believe they direct me." jak napsal Radim Labuda

Jsem občas na pokraji šílenství a mám nutkání dělat věci jako kdybych měl za měsíc umřít. Tsakže se máte na co těšit!!!

Napsáno v kocovině v Praze dne 12. 11. 2009

PS: nevědomí je energie a má fyzikální podstatu, kterou vědci za chvíli objeví. Až ji objeví a naučí se s ní pracovat materiálně, tak to bude ta největší zbraň a lidstvo zanikne. . Kam se sere Hitler. I naše galaxie má určitou životnost než vybuchne. A my musíme splynout s naším kolektivním nevědomím abychom si zajistili věčný život.
Musíme splynout dřív než objevíme tu fyzikální podstatu.

Monday, November 2, 2009

Saturday, October 31, 2009

Zlatá rybka

Včera jsem seděl v kavárně U božího... něco, na ip pavlova.
Mají tam akvaria a v jednom z nich zlatou, nebo spíš oranžovou rybku.
Napadlo mě, že kdyby se mě rybka zeptala jaký chci 3 přání, tak bych řekl, že si s ní chci vyměnit život, že chci být zlatou rybkou. Myslím, že by to byla adekvátní odpověď. Asi piju moc vodky.

Sen

se mi zdál nádherný. Byl jsem na chatě na Šumavě na trávníku a dívám se na horizont a najednou tam vydím výbuch sopky, která tam ale nebyla, musela být asi hodně daleko. Vzduchem začal poletovat rozžhavený popílek, V zemi podemnou se začali dělat trhlinky a z nich taky vytékala malá láva. Tak jsem zařval rychle na kameny pod střechu, tam nás ta láva nedostane!
Tyhle sny patří do kategorie katastrofických snů, třeba sen jak se dívám v noci z okna a vidím padat letadlo a pak výbuch. Nádherný pocit!

Thursday, October 29, 2009

Povoleny anonymní komentáře. Anonymous comments approved

Povolil jsem anonymní komentáře (bez přihlášení). Nevím jak jsem mohl tohle nastavení tak dlouho přehlížet.
Anonymous comments approved. Now you can leave comment without login.

Wednesday, October 28, 2009

Ohňostroj (koncept) dedicated to my sister

Potom co jsem si uvědomil, že je to ohňostroj jsem se chtěl zvednout a jít se dívat z okna, ale vzápětí jsem tuto myšlenku odhodil, protože je přeci neintelektuální dívat se na ohňostroj. Ale pak se mi to, že se nedívám na ohňostroj začalo líbit, protože jsem si začal představovat pod každou ránou, zvukem, výbuch na obloze.
Nakonec jsem to nevydržel a šel se podívat k oknu.
Nebylo tam nic. Všude černá a jen rány, zvuky. Chvíli jsem tam zůstal protože se mi to líbilo ale pak jsem to nevydržel a šel jsem na druhou stranu domu a tam jsem viděl skrze zatažený žaluzie trochu ohňostroje a nevydržel jsem to a oddělal jsem žaluzie a viděl jsem celý kompletní ohňostroj.

Vzkaz všem estetikům: Everyone wants to see fireworks!
http://www.youtube.com/watch?v=_cL13WRzOT4
------
Praha 28. 10. 2009 18:50


koncept III (plány na víkend)

Právě jsem volal s Alexejem Byčkem a domluvili jsme se na tento víkend, budeme spolupracovat. Já přicházím s nápadem z druhého přiznání: http://studioprague.blogspot.com/2009/10/druhe-priznani.html

Točení v přírodě, v krajině, u sídliště s paneláky v pozadí, potok, Potok, černé kabáty, vodka (jen voda, bez alkoholu), trocha Tarkovskiho, zrcadlo (bez rámu), kamera na stativu, kouř z pusy bez cigaret, ocelová nebe na zlatém řezu.


hlína, žlutá tráva, rákosí, ....malba, obraz, plátno,
Chci malovat.


PS
teď mě ještě napadlo něco lepšího: že by se dalo udělat, že bysme natáčeli v krajině u toho potoka jak reagujeme na slony http://www.youtube.com/watch?v=xCf950nbCVY a přitom tam nic není v tý krajině, reagovali (hráli) bysme úplně stejně jako ty lidi na tom videu. A dalo by se udělat víc reakcí (na víc videí)v jednom záběru za sebou, videa z youtube by šla zasebou vedle toho, jak mám dvě videa v jednom ve videoartu. Hráli bysme podle videí cizí role, cizí zážitky bysme prožívali.
Odpověz mi až budeš mít čas...
----------
Praha 28.10. 18:10

koncept II

Před pár minutama jsem přišel do pokoje a zachvátil mě pocit, že mi hoří polštář. A přitom to bylo světlo z notebooku na kterým byl právě zobrazenej můj žlutorůžový blog.
Try it yourself!

Ale kvůli tomu nepíšu. To podstatný se událo několik minut předtím.
Napadl mě koncept! Ano mý přátelé, vypadá to sice nemožně, obzvláště vzhledem k mému předchozímu článku, ale opravdu se tak stalo.

Popíjím v kocovině malinovou šťávu YO (prodává se v dlouhé skleněné lahvy)
a dívám se z okna na sousedovu zahrádku. Sousedův pozemek je jako vystřižený z letáku Hornbach. Zahrada je čistá jako obývák. Přesně a pravidelně (většinou v neděli na oběd!?) zastříhavaný trávník (bez jamek!?) atd. atd.
Dívám se na kruhy v jeho jezírku. Stmívá se a upíjím malinovou šťávu, hladina na jezírku klesá. Soused sleduje box na svojí nový plazmě, je nahý a potí se, dřevo v krbu praská, hladina jezírka klesá, soused se chytá za srdce, v jeho očích je jezírko, jezírko je vypuštěné, soused umírá. Záběr na červenou pohovku s mrtvým sousedem.

Gordonovsky osvícená scéna. Ani noc, ani den. Záběr na jezírko a kolem zelený trávník a v jezírku zlatý minikapříci. Přichází muž (nebo žena?) a srkne si z jezírka, pak mu to začne chutnat a začne ho pít a dál ten přiběh už znáte...

Ano, takové koncepty mají smysl, jsou to koncepty prožité, pochopené, nalezené a tudíž reálné. Protože to co se děje v našem podvědomí je realita a to jak se projevujeme ve skutečnosti jsou jen její ozvěny.


Přemýšlím o tom, jak se dívám z okna na čerstvě položenou šedou cestu před mým domem a po té čerstvě položené šedé čestěse otačejí autobusy s turisty, kteří se přijeli podívat na mého souseda, poté co zhlédli můj milionový videoklip na youtube.
Já venku sekám dříví a jsem přitom focen a natáčen japonskýma turistkama a pak přestanu sekat a odcházím s jednou japonkou do svého pokoje, ale to už je zase jiný kocept... :)

Takže můj plán zní takto:

1.: Realizovat nápad z Druhého přiznání: http://studioprague.blogspot.com/2009/10/druhe-priznani.html

Scéna v metru s pánem co na mě míří deštníkem. Do kamery záběr na něj (já jsem kamera) /střih a pak záběr z povzdálí s hercem (herec bude člen kapely nejspíš frontman a ostatní členové bdou hrát cestující)
/střih záběr jak se na mě (do kamery) dívají ostatní lidi v buse, sedím úplně na konci busu /střih sedím sám v busu na konci od řidiče (kamera je zase na druhém konci, zabírá celý bus) a mám zavřené oči a jakoby řídím ten bus (taky prožitý zážitek ještě z jara, z dob Sofie).

2.: natočit poslední koncept s jezírkem a umírajícím sousedem.


3.: a vlastně zaprvý: oboje koncepty budou jako videoklip k hudební skupině
tudíž najít hud. skupinu která to bude chtít. Nejspíš oslovím The Pooh a Lus3.

4.: vyspat se s japonkou
--------------

Praha 28. 10. 2009 17:31

koncept

je takový, že žádný koncept není. Jsem si poslední dobou říkal, že bych měl tvořit už od začátku s jasnou představou, záměrem, scénářem, tak jak je to dnes v módě, ale nějak mi to nejde a snad je tomu dobře. Nějak se mi konstrukt nebo předem daná koncepce příčí. Nikdy jsem neměl rád domácí úkoly, vždycky jsem je dělal na poslední chvíli a mnohdy vůbec. Koncept svazuje, mám rád když můžu improvizovat, mám rád jazz. Koncept jsme my dva, koncept je v nás a ve světě kolem. Při točení si jen ze sebe vytahujem to co potřebujem, a je to tak správný, protože je to pravdivý, je to reálný. Potřebujeme zajímavý materiál a ve střihu tomu pak dám smysl. Při tvorbě se snažím rozum rozrušit (většinou alkoholem) a nepoužívat ho a nechat se řídit instinktem, podvědomím, citem, a rozum zapojím až ve střihu. Ten den kdy se má tvořit se na to už od rána vnitřně psychicky připravuju tak jako se ladí nástroje. Všechny myšlenky a nápady a pocity, který jsem nastřádal od posledního tvoření, najednou začnou vřít. Pak se musím uklidnit alkoholem a nikotinem.
Jde mi o to se nějakým prostředkem dostat do gravitačního středu situace. Rozseknout ji a vklínit se do ni a z této pozice se pak dívat k jejím okrajům. Jde mi při točení v podstatě o to naučit se vnímat a uchopovat nový skutečnosti, který se zrovna v té probíhající situaci (realitě) objevují a přidávat je do záznamu. Něco jako "sochat v čase".
Vlastně jde jen o to spolu prožít něco co zapříčiní, zprostředkuje, to že ty věci vyjdou na povrch. Může to být z běžného pohledu obyčejný nebo extrémní zážitek.
Při točení je povolený všechno co si povolíme. Točení je svoboda. Ne herectví! ne scénáři! ne točení! Říkejme tomu záznam. Máme jen svoje vize, útržky snů, vzpomínky, obrazy.
Jestli tedy budeš mít zájem, tak tady je moje číslo: 725741120
Můžem si dát třeba nejdřív nezávaznou informační/ poznávací schůzku někde v centru.
Já mám volno pořád, tak je mi to jedno.
Kdyžtak se klidně ptej, kdyby Tě něco zajímalo...

dík

*martin*


PS
Já k tomu potřebuju několik řádků a přitom Tobě na to stačí jen jedna věta* ;)



*Timy Crofony: "POJĎ , USOULOŽÍM TĚ K CITŮM. K CITŮM AŽ NA DŘEŇ."


Praha 27. 10. 2009

Saturday, October 17, 2009

The Pooh (commercial work)

Promo fotky pro skupinu The Pooh


http://bandzone.cz/thepooh


Praha 16. 10. 2009

Thursday, October 15, 2009

Druhé přiznání

Jsou to 3 měsíce co jsem učinil svoje první přiznání. Bohužel ho musím udělat znova.
Zatraceně proč?!!!

Praha 14. října.
Když se mi poprvé podívala do očí, jako kdyby mě prohlídla, jako kdybych byl nahý. Bylo pro mě těžký to vydržet, jen málo žen se takhle dovede dívat. Přitahovala mě nejen očima- její mluva, mlčení, úsměv, jako kdyby o mě věděla všechno...
Nevydržel jsem to a objednal dvakrát vodku. Jednou pro ni. Pak další... předtím jsem měl dvě piva takže jsem byl po těch vodkách ještě normální. Ale pak...
přišlo pár piv v Hany Bany, v Chapeau Rouge nám nenalili, skončili jsme v nonstopáči na národce... další piva.. Join Us! Přisedl si k nám opilý fin a bavili jsme se anglicky. Vyjížděl po ni. Začal jsem situaci ironizovat, chtěl jsem ji s ním vyměnit za pivo, říkal jsem že je moje manželka, že jsme se seznámili na pláži a že si pamatuju písek v její vagině. Myslel jsem to jako nadsázku... ale nepochopila to tak jak jsem to tehdy myslel. Jako kdyby moje slova, moje tělo ovládl někdo jiný, mysl a touha chtěla abych se s ní sblížil, ale někdo něco ve mě se ji chtělo zbavit, vzdalovalo mě to od ní. Jedna strana ta toužící ji chtěla ale něco samovolného nad čím nemám kontrolu zařídilo to, že jsem ji ranil. Byla zajímavá, byla jiná, byla krásná, líbila se mi, chtěl jsem ji ale něco zařídilo že je zase pryč.

Uvědomil jsem si, že jsem si z tohoto udělal nevědomě mechanismus svý tvorby- zranit někoho, nejčastěji ženu, ale i muže se kterými bych chtěl být kamarád. A pak v nezájmu, zavržení, trýzni, samotě, žalu, sebelítosti a v sebenenávidění tvořit s touhou po navrácení se k lidem. Tvořím proto abych se vykoupil ze svých hříchů? Nebo zapomněl? Sublimoval nenávist? A nebo jen kvůli tomu abych se zase dostal k člověku, kterého v opilosti opět zničím, vysaju, raním aby se kruh opakoval? A je to opravdu jen v opilosti nebo to podvědomě nevědomě dělám střízlivý? Co když někdy někoho raním tak, že si vezme život? Můžou slova zabíjet?
Už nikdy alkohol!Nikdy! Je to v mém těle smrtící zbraň, kyanid který zabíjí mě i ostatní kolem.

Cestou domů metrem pár sedadel proti mně seděl muž v teniskách a extrémně vychrtlím pasem obtočený páskem a s modrou kostičkovanou košilí a žlutými kalhotami a ponožkami. Měl brýle- tenké obroučky. Mířil přímo na mě rozřaseným deštníkem a na něm měl pytlík s houskama. Vyndal jsem svůj deštník bez obalu a namířil ho na něj stejně tak, díval jsem se mu do očí. Vydržel jsem to jen pár minut. Byl šílenější a taky starši. Vystoupil na Střížkově ale já ho tam viděl až do Letňan.

Vzpomínám si na ranní cestu dva dny zpět. Jel jsem opilý a usínal jsem v autobuse na sedačce. Seděl jsem zrovna v místě kde byly sedačky naproti mě otočený proti mně. Vždycky když jsem otevřel oči, tak jsem viděl jak se na mě dívají lidé co jedou do práce. Bylo to šílené. Drtili mě svou tíhou.

Polní cestou k domu za sněžení a vichru jsem dostal nápad na další videoart:
já s někým vedu dialog a natáčí to kamera na stativu. Je tam televize v záběru. Pak se do televize pustí záznam toho dialogu a vedeme dialog a přitom se díváme na ten záznam v televizi- bavíme se nejspíše o tom. Opět to celé natáčí kamera. Ten záznam se pustí do televizoru a opět vedeme dialog a zase to natáčí kamera. Jsme uvězněni v zacykleném obraze, uvězněni ve vlastní realitě.

Chtěl bych mluvit s ďáblem.

------------------------------
15. října 9:30, Praha


dodatek: ďábel bude zrcadlo

Thursday, October 8, 2009

Fashion- Flood

Focení fashion kolekce na téma povodeň, mojí kamarádky módní návrhářky Kamily Boudové.


Praha 24. 9. 2009

Friday, October 2, 2009

Tuesday, September 15, 2009

The Bridge


Praha, 14. 9. 2009

Vltava (The Bridge)

koupání ve Vltavě v Praze s kamarádkou Veronikou. Swimming in Vltava in Prague with my friend Veronika.
Já jsem na horní fotce. I'm the man on the upper photo.


Praha, 14. 9. 2009

Wednesday, September 9, 2009

Proč jsem už dlouho nic nezveřejnil na inernetu?

Protože mi to ženy, se kterými jsem v poslední době tvořil, zakázaly. Svým způsobem jsem tak už vyčerpal možnosti daného způsobu tvorby. Budu teď řešit jiný témata.

Jano Rečo, Jan Plesl (co-work)

dokumentární fotograf Jano Rečo (nahoře) a multimediální umělec, můj bývalý spolužák, Jan Plesl, v jednu hodinu ranní,
dne 5. 9. 2009 U Malého Glena.
the documentary photographer Jano Rečo (upper photo) and multimedial artist, my former schoolmate Jan Plesl at one o'clock in the morning,
day 5. 9. 2009 At Maly Glen.

Tuesday, August 18, 2009

Annie

"jsi jenom moje další iluze o tomhle zkurveným světě"

Monday, August 17, 2009

LUS3 (commercial work)

promo fotky pro skupinu LUS3, ve které zpívá moje kamarádka Veronika
photos (click on image)

Záchody Kino Světozor: Kdo Vám dal povolení tady fotit? Pan Bláha. Kerej Bláha? Bláha opravář praček. OK já se zeptám šéfa... Šéf říká že žádnej pán Bláha není.

:DD

http://www.youtube.com/watch?v=UxBe25Bu2GY

Friday, July 24, 2009

Tour Memories- Russian writer


vykouří krabičku červených marlborek denně
cestuje po světě a píše o lidech
oblíbil si moji kofolu
jeho bývalá přitelkyně byla modelka a byla na peníze.
„This is not romantic“
přijede do Prahy, zajde ke kadeřníkoví a pak jazz klub...
„I Think, that in every town you can find woman with good shapes.“

(27.6.2009, in train Ostrava- Pardubice)

Tuesday, July 21, 2009

V Náměšti nad Oslavou, videoklip natočen

náměšť nad oslavou je pěkný město

Pizzerie Monako 5 minut před zavíračkou, s Andreou
zítra v osm ráno cesta domů

Monday, July 20, 2009

Folkoveprazdniny.cz

Jedu do Náměště nad Oslavou natáčet videoklip irské skupiny The Pale- www.thepale.ie

Sunday, July 12, 2009

4elements Sofie's party in Karlovy Vary 2009

Sofie Janoušková- paintings, Iva Burkertová- fashion show 4:53; Eva Došková, Natálka Rychetníková, Lukáš Dohnal- photography; L.D. Daguerre- fashion; Martin Pavel- videoprojection; DJ SilentCut- mp3; Hrabě Koroptieff- sing; 6.7.2009- Karlovy Vary


Friday, July 10, 2009

Nový design mých webových stránek / Re-design of my website

spolu s novými videi a s mým novým údobím nadešel čas na jinou estetiku: http://www.martinpavel.com

Tuesday, July 7, 2009

Doma

dnes v šest hodin jsem dorazil domů z cesty po ČR. Mám několik super videí, které budu uploadovat na net, takže se máte na co těšit.
Moje cesta začala 23. 6. a skončila 7.7.2009
pocity a myšlenky z cesty napíšu později.
Děkuji všem, kteří mi na mojí cestě pomohli.

anketa: "Jak dlouho vydržím na cestě?
ještě den 2 (18%), týden 5 (45%), měsíc 2 (18%), rok 2 (18%)
Celkový počet hlasů: 11

Friday, July 3, 2009

Vjerka (Most)

fotky (klikněte na obrázek) photos (click on image)

Thursday, July 2, 2009

Karlovy Vary

jsem v Karlových Varech. Setkal jsem se se Sofií a natočili jsme bezva video.

Tuesday, June 30, 2009

Na balkonu

už tři dny kouřím na balkonu cigarety a čekám na nějaký zásah zvenčí.
nejsem ani tak unavený z cesty jako z domlouvání s "modelkama"- zrada střídá zradu.

Barushka a Ester (Hronov)

fotky (klikněte na obrázek) photos (click on image)

Sunday, June 28, 2009

U babičky

Jsem u svý babičky v Hronově u Náchoda. Zpracuju videa a pak pojedu dál na: Liberec-Ústí nad Labem-Chomutov-Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice-Praha.

Saturday, June 27, 2009

V Hradci Králové

Jsem v Hradci Králové "U Knihomola". Nemám s kým fotit, nikdo se neozývá, nevypadá to dobře...

Terezie (Ostrava)

fotky (klikněte na obrázek) photos (click on image)

Friday, June 26, 2009

Thursday, June 25, 2009

V Ostravě

Jsem v Ostravě ve Stodolní.

Next: Ostrava

v 15:06 odjíždím do Ostravy
příjezd v 18:00
sesuv bahna, povodně

Tereza (Olomouc)

fotky (klikněte na obrázek) photos (click on image)

Wednesday, June 24, 2009

Andrea, Brno 23. 6. 2009

fotky (klikněte na obrázek) photos (click on image)
video dodám později, video later

Tuesday, June 23, 2009

My Revolution- Martin míří do Brna (Winnfield on tour)

Musíš to cítit, musí to probíhát celým Tvým tělem. Musíš tím žít, nepřemýšlet nad tím, musíš si to nechat pomaloučku implantovat do mozku. A pak pojedeš na vlně a stane se to Tvojí součástí, Tvojí přirozeností, splyneš s tím...

"M. 23.06.09 16:50
Ahoj, jsem na cestě do Brna. Zdržím se do zítřka. Kdyby jsi chtěla zítra fotit nebo točit, nebo se jen tak sejít tak dej vědět na: 725741120.
Mám plán jet stopem od města k městu a fotit s modelkama co tam žijí. Mám s sebou notebook a každý den zveřejním od každého člověka, kterého ten den potkám jedno video a serii fotek na FP a na svůj blog a na youtube. Budu fotit muže i ženy, modely- modelky, fotografy i fotografky- je to úplně jedno prostě kdo bude chtít...
Když budu na cestě dlouho a fotky se budou dařit, tak bych z toho pak rád vydal knížku
Chtěl bych fotit v jednom stylu, tak aby ty fotky mohly být pohromadě vedle sebe v té knize, aby to byl jeden příběh.
Chtěl bych, aby to bylo napůl dokumentárním způsobem. V přirozeném prostředí toho člověka, u něj doma nebo na místech, kde se obyčejně vyskytuje. Kdo se každý den líčí tak nalíčená, kdo se nelíčí tak nenalíčená- prostě tak jak jsou normálně. Chtěl bych, aby ty fotky byly duchovní, uvolněný, přirozený, pravdivý- portrét člověka- žádná fashion apod...

Jinak zformuluju ještě jednou ten text a dám ho dnes večer na svůj blog a sem na forum tady na FP (otevřu speciální forum o svojí cestě)

*martin*"

Sunday, June 21, 2009

Sue

fotky (klikněte na obrázek) photos (click on image)


Thursday, June 18, 2009

Přiznání, prozření, omluva všem ženám, kterým jsem kdy ublížil

"M. 18.06.09 09:11
Ahoj, právě jsem se vrátil domů ze včerejška. Chci se Ti omluvit za svoje chování. Toho člověka kterého jsi poznala, když jsem byl v alkoholovém opojení nejsem já, je to zlo. Už se nikdy nepřiblížím k alkoholu. Mluvil jsem se sestrou a ona mi otevřela oči. Mám nízký sebevědomí, alkohol mi pomáhal překonat ostych před ženami. Poté co jsem se opil jsem se změnil v bestii. Problém byl v tom, že jsem si na to nepamatoval poté co jsem vystřízlivěl. Žádná žena mi to nikdy neřekla, protože si myslela, že to je moje já akorát otevřené kvůli alkoholu, ale tak to ve skutečnosti není.
Házel jsem vinu na ženy ale přitom jsem zraňoval já, tedy moje alkoholové já. Sestra mi otevřela oči, řekla mi že na ženy působím, že její kamarádky které mě neznají opilého přitahuju. Tohle jsem nevěděl, myslel jsem si že o mě ženy nemají zájem, nesl jsem si to od dětství, byl jsem v dětství fyzicky opožděný a dívky o mě neměly zájem a i teď si o sobě myslím že nejsem hezký. Nechci se omlouvat, chtěl jsem Ti jen říct jak to je, jak to vidí moje sestra. Ještě jednou se omlouvám za zlo, které jsem Ti asi způsobil.

*martin*"

Monday, June 15, 2009

Prosek

fotky (klikněte na obrázek) photos (click on image)


Z osobní korespondence II ("směšné lásky")

"S.14.06.09 09:38
Sdílíš ˇ-.-ˇ Malý Andy
M. 13.06.09 22:38
chybíš mi, chci s Tebou sdílet ticho...
S. 04.06.09 14:21
moc mluvíš a tlačíš...mam ráda i ticho
M. 04.06.09 07:44
Proč mi neodpovídáš na vzkazy? Smazala jsi jedinou fotku, kterou jsi ode mne měla na kartě... nějak tomu nerozumím. Nerozumím tomu, proč sis dřív chtěla povídat, a teď se mě straníš, jako kdybych byl šílenec nebo já nevím co. Myslel jsem, že Tobě můžu říct víc než ostatním. Jsi jenom moje další iluze o tomhle zkurveným světě...
Vlastně je úplně jedno, jestli budu točit s Tebou, se S****** nebo s kýmkoliv jiným. Všichni jste stejný, jste cizí..."

Tuesday, June 9, 2009

Z osobní korespondence ("směšné lásky")

"J. 06.06.09 21:00
..když jsi někde a ono svítá,
tak obvykle je to taková představa vžitá,
že nekompromisně musí přijít ráno
jak je nám to od dětství cpáno!
Ale ona klidně může pokračovat noční jízda,
i když někde v dáli aktivně pták už hvízdá!
Ta cesta noční hádanek je plná,
z nichž každá je našeho života skvrna.
Není možné s ránem svléci je jak kabát ze sebe,
neboj, neměj strach nic tě nezebe.
Neboj, pokračuj v té noční pouti,
dokud pozitivní myšlenky nebudou tvou mysl dmouti.
Pak dovol ať svítání připluje,
a myšlenka dobrá dál kol tebe korzuje..
ať korzuje jak kolem oběti zřaloci,
i když už bude hodina s půlnoci.

mysli,třeba zeleně, ale pouze kupředu,
úspěch pak bude v dohledu.

J.

M. 06.06.09 03:31
Ono svítá je to možné?:)
M. 06.06.09 03:30
Až budu v posteli u notebooku, tak Ti řeknu svůj tajný plán
M. 06.06.09 03:30
A tak už jsem přede dveřmi. Stopnul jsem si taxík co jel domů, takže zadarmo! :)
M. 06.06.09 03:11
Vlastně ani ona mě neuznala za svého přítele. Nikdy mi žádná neřekla že jsem její přítel. Cítím se jako mrzák. Nikdy jsem neměl přítelkyni. Vezmu si opět nákupní košík a dojedu na něm domů. Jestli mě někdo cestou srazí, tak to bude aspoň smrt na úrovni
M. 06.06.09 03:06
Včera jsem jí odepsal: "máš přítele? Jestli ano tak Tě nechci vidět, proč bych se měl scházet s někým kdo mi ublížil?"
M. 06.06.09 03:05
Jmenovala se J***- J****
M. 06.06.09 03:03
Nemám rád sinusoidu
M. 06.06.09 03:02
Ano, porušil jsem abstinenci, opil jsem se s přítelem básníkem
M. 06.06.09 03:01
Neměla ráda slovo prsy, vždy říkala: proč neříkáš prsa?
M. 06.06.09 02:58
Mám vedle sebe prázdnou sedačku
M. 06.06.09 02:56
Vzpomínám na předminulé léto, byl taky úplněk, nemohl jsem spát, laskal jsem její prsy, přivynula se ke mně a já jsem nechal na svoji tvář dopadat její dech, byli jsme jedno tělo, jedna duše...
M. 06.06.09 02:52
Je úplněk
M. 06.06.09 02:50
Víš, že jsi jediná žena, která se o mě aspoň trochu zajímá? Píšu z autobusu. Teď mě čeká hodina pěší chůze domů. Snad někoho cestou stopnu.
M. 06.06.09 02:44
, my platonic love...
M. 06.06.09 02:43
J***, řekni mi, proč mě nikdo nechce? Proč jsem sám? Zelený období bude dedicated to J***."

Wednesday, June 3, 2009

Divadlo- O holčičce


jedno z prvních představení mé kamarádky, herečky, Markéty Dvořákové
premiéra 2.6.2009 Meet factory Praha, opakování 21.6.2009
"Inscenace podle knihy O holčičce, co si ráda hrála se sirkami kanadského spisovatele Gaétana Soucyho. Jednou ráno těsně před rozedněním dva bráchové zjistí, že táta vypustil bez varování duši. Venku začíná pršet, statek se noří do bláta a v kůlně je místo prken na rakev jenom Spravedlivý trest. Někdo bude muset dojít do vesnice. A někdo si bude muset ujasnit situaci v otázce vesmíru. Příběh o temných dětských tajemstvích, odhalování světa za hranicemi otcova panství a poznání, že všechno je jinak, než jsme si doteď mysleli."
http://meetfactory.cz/618/o-holcicce-divadlo/lang/cz-cs/

Archiv- Večer poezie (blue period)


jedno z prvních představení mého kamaráda, Alexeje Byčka
1. 4. 2009, literární kavárna Řetězová

Saturday, May 30, 2009

Myšlenky nad probdělou nocí

Nedávno se mě jeden otravný novinář ptal: ,,Jak se vypořádáváte se ztrátou vlastní důstojnosti?" Odpověděl jsem mu: ,,Myslíte, že se cítím důstojnější jako majitel modelingové agentury, když se ke mně ženy vlísávají, nebo na videu, kde se jako zvíře válím sám zpitý na zemi?"
Měl Nietzsche pravdu? Je touha po uznání, být uznán druhými lidmi člověkem, opravdu to, co nás odlišuje od zvířat? Je to motorem lidského činění? Dá se uznání koupit? Pokud se dá koupit, dá se i prodat?
Kdo jej prodává? Media? Jsou Media náhradou náboženství?

"Pascalova koncepce

Pascal (1623-1662) rozpracoval, jak sotva někdo jiný před ním, „dvojakost člověka“, který má sklon právě tak k bezuzdné domýšlivosti jak k nejděsivější sklíčenosti. Pod názvem „Velikost a bída“ spojil ideu lidské důležitosti se zkušenosti nicotnosti a odmítl tak na jedné straně přehnaný pesimismus papeže Inocence III., na druhé straně nadsazený optimismus některých renesančních filosofů.

Člověk není ani zvíře ani anděl, zdůraznil, nýbrž bytí mezi tím. To nesmí být nikdy zapomenuto, protože je nebezpečné, když se poukazuje člověku příliš na to, že je rovný zvířatům, bez toho, že by se mu zároveň před oči stavěla jeho velikost. Právě tak je ale nebezpečné, když se mu ukazuje jen jeho velikost bez poukazu na jeho malost."

Thursday, May 28, 2009

(Countdown to my revolution!) Neodcházejte znechuceni. Totiž již brzy...

Vás tu čeká něco revolučního. "Slow down..." "Bez alkoholu." "Jít dovnitř." "Změnit se." "Změnit svůj život a tím svoji tvorbu." "Ze svých zvratek, po kocovině, postavit se znovu na vlastní nohy a začít jinak." "Být lepším." "Postavit svůj dům od základů znovu."
Konečně to tu ožije zajímavými věcmi! Přinesu Vám obsah, který byste nečekali.
Revoluce začíná 21.6.2009...
Stay tuned*

Tuesday, May 26, 2009

Film Once II- ("never more" version)



READ FIRST!:
Tento debut režiséra českého původu, Martina Pavla, jeho první celovečerní film, Vám přinášíme ve formě deseti desetiminutových dílů.
Tento film je vědecký materiál, který byl původně určený pro protialkoholní oddělení psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích. Film je plný násilí, sexu, drog a rokenrolu (tehdejší forma zábavy), proto by ho neměli vidět děti a lidé citlivější povahy!
Ve filmu je ukázáno to co se NEmá dělat. Dané věci v žádném případě nezkoušejte napodobovat! Dále již slovy autora:

,,Film vznikl spontánně, bez scénáře, bez kalkulu. Nic nebylo vystřiženo. Vše se opravdu stalo, nic není hrané!
Vše jde v jedné časové přímce čtyř dnů, během nichž, a ještě dlouho po nich, neklesla hladina alkoholu mé aristokratické krve na 0 promile.

Omluva:
Končím s alkoholem (nastává zenové období). Říká se, že když je člověk opilý, tak vidí věci střízlivěji. Alkohol mi pomohl v tom, že jsem si uvědomil co má pro mě v životě smysl a teď ho už proto nepotřebuju. Tento film mi pomohl v tom, abych se viděl, jaký vlastně jsem.

Poděkování:
Poděkování patří všem lidem, především těm, kterým moje opilecké chování vadilo a děkuji jim, že mi nedali přes ústa. Děkuji svému profesorovi, jenž je pro mě osobností. Dále bych poděkoval čtyřem dobrým lidem, kteří mě jako stopaře vzali domů. A nakonec děkuji svým přátelům, že mě ještě neopustili."


Levné Knihy Kma, rok 2091

Thursday, May 21, 2009

Tuesday, May 19, 2009

Přišel jsem na to kdo jsem

Jsem uvnitř žena- lesba. Děkuji tímto za sofistický rozhovor mému příteli- básníkovi, jenž vedl k tomuto poznání.

Sofismato nr.1:
Když o sobě Lhář říká, že lže. Mluví pravdu nebo lže?

Monday, May 18, 2009

Saturday, May 16, 2009

Slavnostní vyhlášení ankety

Historicky první anketa mého blogu "Sofie se bude během 2 týdnů rozmýšlet, jestli mě miluje." dopadla následovně:
Rozhodne se ne: 1 hlas (6%)
Rozhodne se ano: 4 hlasy (25%)*
Už teď to ví, ale nechce mi to říct: 13 hlasů (81%)

Po dvou dnech od vyhlášení ankety mi Sofie napsala, že mě nemiluje, takže ten z Vás co hlasoval pro první možnost vyhrává zájezd do Karibiku (rozhodně se mi neboj přiznat!:). Ti co hlasovali pro třetí možnost vyhrávají dárkové předměty od společnosti Agip a předplatné časopisu Motorsport.

*Snažil jsem se zvrátit výsledek v můj prospěch (dvakrát jsem hlasoval pro "Rozhodne se ano" a jednou pro "Už teď to ví...")

Saturday, May 2, 2009

záblesky zelenýho období

zelený (zenový) období bude meditativní, bez alkoholu (opravdu:)), v přírodě, v krajině. Konkrétní formu ještě prozrazovat nebudu. Přijde asi se srpnem, ale člověk nikdy neví co ho čeká...

Clowns

Don't trust them- (mně taky ne)

Friday, May 1, 2009

GUNS AND ROSES- Růžové období je tu!!!

a s Rose period přijde i nový film. Scénáře jsou hotovi. Neherci sehnáni, další vítáni!:)

Wednesday, April 29, 2009

R.U.M.

Už asi poslední z modrýho období...

Sunday, April 26, 2009

Oprava tiskového prohlášení

Právě jsem se dozvěděl z jiného nejmenovaného zdroje, že jsem vykřikoval pouze: ,,Feuer!" a jiná německá slova, kterým nebylo rozumět. Griloval jsem totiž u toho hovězí maso. Toť vše k vysvětlení dané události.

Tiskové prohlášení

Právě jsem se dozvěděl z jednoho nejmenovaného zdroje, že jsem dnes v opilosti v nočních hodinách hajloval a vykřikoval nacistická hesla před domem na zahradě. Tímto chci vyjádřit svoje stanovisko k dané záležitosti:
Nesympatizuji s nacismem a nikdy bych tohoto jednání nebyl schopen ve střízlivém stavu. Omlouvám se všem, kterých se to nějakým způsobem dotklo.

Friday, April 24, 2009

Martin je na fuckbooku!

This summary is not available. Please click here to view the post.

Sunday, April 19, 2009

Sladké sny za hořkých nocí (s příchutí pelyňku)

"...Včera večer dávali film "Někdo se dívá" se Sharon Stone. Sharon je vynikající. Potřebuju někoho jako je ona. Na nabídku mi odpověděly jen samé mladé, vulgární, přihlouple vypadající rádobymodelky s povrchníma fotkama. Sofie mě asi opouští. Opil jsem se a přespal u ní před domem, takže je asi konec. Odletěla do Anglie, vrací se v pondělí. Jsem bez múzy, bez neherečky. V podstatě jsi teď jediná, s kým bych mohl točit... V pondělí si jdu někoho najít, "někoho z ulice" abych už zbytečně neotravoval tady na FP. ...Připadá mi jako kdyby čas plynul strašně rychle..."

Už mám pomalu představu o růžovým období, bude to krev, která se tam dostala naprosto neplánovaně a jen díky osudu...
Jde o to si připomenout vlastní tělo, abychom věděli, že vůbec žijeme. Jsou minimálně 3 způsoby- sex, bolest a smrt druhých. Dříve jsme lovili a cítili tak bolest. Miluju lov, v dětství jsem chodil na ryby a kuchání ryb mě působilo neskutečný požitek, vracelo mě zpět k zemi, k matce, ke kolektivnímu nevědomí... ,,Jednoho Bejknburgra a střední kolu prosím!"

Jenny tehdy spěchala do školy úplně stejně rychle jako Sofie.
Zima se mnou třese, pod hlavu si dávám lahev od Coca coly, rozevírám deštník a na hruď pokládám Josepha Kinnena 1808. Uvědomuju si vlastní tělo skrze zimu.
Spím.
Deštník letí. Dívají se na mě jako na zjevení, s gumovou rukavicí, čekali homelesse. ,,Co tu sakra děláte?!" Hledám občanku, připaluju si Josephem.
Jenny tehdy říkala, že mám jet domů do Prahy, jinak že budu nemocný... Uvnitř se klepala víc než já zimou. Z jejích očí se dalo vyčíst, že mě opouští.

,,Opřete se aspoň a neležte tady, někdo nám to nahlašoval. A ať Vám to dnes vyjde, pozvěte ji někam na víkend!"

Wednesday, April 15, 2009

Samba walkers (with colors)

Rainy evening in Prague, concert of Veronika Šmoldasová (Zeuritia)
in jazz club "malyglen.cz"

pro lepší kvalitu klikněte na ikonu HD

ps
Nechápu proč to na Youtube vynechává framy, seká se to, i když jsem dodržel postup...
Až to zjistím tak vše reuploadnu.
Verze, která je v pořádku ke stažení zde:
http://www.youtube.com/watch?v=dpiv2siI23g

Sunday, April 12, 2009

Vizitka

Konečně jsem se dokopal k vizitkám.

Friday, April 10, 2009

Maybe tomorrow

Aneb stále se učím. Dárek pro Sofii...

Thursday, April 9, 2009

Night Moon train

Protože nemám auto a protože jsem ve sdružení anonymních alkoholiků a protože bydlím v prdeli zové Hovorčovice (Jinak je u mě krásně, mám bazén, je tu zámek, rybníček, a driving range), byl jsem nucen jet domů nákupním košíkem.

2.4. Day Two- The Swan Lake ("River man" version)

I have a blue period.
Pokaždé, když se ocitneme na tomto místě (cca 1x za rok), tak rozebíráme náš plán vyplout na plachetnici, na širé moře, za tahiťankama...

camera: V
head assistant (the man in the bright coat): František
the asshole: me

3.4. DAY THREE (GOGO CALLING)

Když mi byly čtyři, tak jsem sjel v paneláku schody na motorce ,,A vysekal ses?... Jo.

4. 4. THE DAY AFTER FRIDAY (OBAMA)

Sestra se opaluje na balkonu. Otec s matkou sází ředkvičky na zahrádce. Já spím. Nízko nad barákem přelétává AIR FORCE ONE. Sestra mává.