Myšlenky nad probdělou nocí

Nedávno se mě jeden otravný novinář ptal: ,,Jak se vypořádáváte se ztrátou vlastní důstojnosti?" Odpověděl jsem mu: ,,Myslíte, že se cítím důstojnější jako majitel modelingové agentury, když se ke mně ženy vlísávají, nebo na videu, kde se jako zvíře válím sám zpitý na zemi?"
Měl Nietzsche pravdu? Je touha po uznání, být uznán druhými lidmi člověkem, opravdu to, co nás odlišuje od zvířat? Je to motorem lidského činění? Dá se uznání koupit? Pokud se dá koupit, dá se i prodat?
Kdo jej prodává? Media? Jsou Media náhradou náboženství?

"Pascalova koncepce

Pascal (1623-1662) rozpracoval, jak sotva někdo jiný před ním, „dvojakost člověka“, který má sklon právě tak k bezuzdné domýšlivosti jak k nejděsivější sklíčenosti. Pod názvem „Velikost a bída“ spojil ideu lidské důležitosti se zkušenosti nicotnosti a odmítl tak na jedné straně přehnaný pesimismus papeže Inocence III., na druhé straně nadsazený optimismus některých renesančních filosofů.

Člověk není ani zvíře ani anděl, zdůraznil, nýbrž bytí mezi tím. To nesmí být nikdy zapomenuto, protože je nebezpečné, když se poukazuje člověku příliš na to, že je rovný zvířatům, bez toho, že by se mu zároveň před oči stavěla jeho velikost. Právě tak je ale nebezpečné, když se mu ukazuje jen jeho velikost bez poukazu na jeho malost."