Sladké sny za hořkých nocí (s příchutí pelyňku)

"...Včera večer dávali film "Někdo se dívá" se Sharon Stone. Sharon je vynikající. Potřebuju někoho jako je ona. Na nabídku mi odpověděly jen samé mladé, vulgární, přihlouple vypadající rádobymodelky s povrchníma fotkama. Sofie mě asi opouští. Opil jsem se a přespal u ní před domem, takže je asi konec. Odletěla do Anglie, vrací se v pondělí. Jsem bez múzy, bez neherečky. V podstatě jsi teď jediná, s kým bych mohl točit... V pondělí si jdu někoho najít, "někoho z ulice" abych už zbytečně neotravoval tady na FP. ...Připadá mi jako kdyby čas plynul strašně rychle..."

Už mám pomalu představu o růžovým období, bude to krev, která se tam dostala naprosto neplánovaně a jen díky osudu...
Jde o to si připomenout vlastní tělo, abychom věděli, že vůbec žijeme. Jsou minimálně 3 způsoby- sex, bolest a smrt druhých. Dříve jsme lovili a cítili tak bolest. Miluju lov, v dětství jsem chodil na ryby a kuchání ryb mě působilo neskutečný požitek, vracelo mě zpět k zemi, k matce, ke kolektivnímu nevědomí... ,,Jednoho Bejknburgra a střední kolu prosím!"

Jenny tehdy spěchala do školy úplně stejně rychle jako Sofie.
Zima se mnou třese, pod hlavu si dávám lahev od Coca coly, rozevírám deštník a na hruď pokládám Josepha Kinnena 1808. Uvědomuju si vlastní tělo skrze zimu.
Spím.
Deštník letí. Dívají se na mě jako na zjevení, s gumovou rukavicí, čekali homelesse. ,,Co tu sakra děláte?!" Hledám občanku, připaluju si Josephem.
Jenny tehdy říkala, že mám jet domů do Prahy, jinak že budu nemocný... Uvnitř se klepala víc než já zimou. Z jejích očí se dalo vyčíst, že mě opouští.

,,Opřete se aspoň a neležte tady, někdo nám to nahlašoval. A ať Vám to dnes vyjde, pozvěte ji někam na víkend!"